Zahrada z ledu

Bobříka sta chvil v třetím kole ulovila slečna Newika Shelley Lovecraft a to ve formě double drabble.

-*-

Zima. Chlad. Ledové vločky, jindy tajemné krasavice, byly nyní proměněny vichrem v naostřené jehličky. Ode dne, kdy začala mrazivá bouře, i srdce lidí ztvrdla a obrnila se. Nikomu se nechtělo vycházet z domovů, kde zatím držely teploty, při kterých nezamrzala voda.

V tomto počasí se potácel po pláni za vesnicí. Každý den ze sněhu tvořil obrazce a tvary. Pokaždé na svém díle pracoval, dokud mu nezmodraly prsty chladem a celé mohutné tělo zahalené do kožešin se neroztřáslo ve snaze samo sebe zahřát. Pod teplem jeho rukou vznikala zahrada exotických květin a stromů ze všech koutů světa, které navštívil, sjednocená zářivou bílou barvou.

Byly to týdny práce, při které riskoval život. To vše jen pro ni. Jen kvůli jediné otázce. "Jak vypadají květiny?" Věřil, že se mu podaří prachem z železité hlíny nabarvit alespoň květy, které měly být červené, aby jí dokázal opravdu odpovědět. Přišla z vánice a jediné co znala, byla pustina dále na sever, kterou bouře pohltila již dřív. A zde, v zamrzající vísce, potkala jen ledová srdce.

Pomohl ji vstát, neboť byla stále slabá, přitiskl ji pod kožešinu a dovedl k zahradě z ledu. "Děkuji. Ne všechna srdce jsou zde chladná."
Bouře se utišila a led začal tát.