Čekání na lásku
Poslouchali jste rádi vyprávění babičky o tom, jak se seznámila s dědečkem? Pokud ano, je zde pro vás příběh z pera slečny Cesmíny pro bobříka velkých citů. -*- Nastává soumrak a venku už je chladno. Stařenka sedí v křesle na verandě zachumlaná do deky a zasněně hledí na les, který se nachází kousek od domu. Ze stromů pomalu opadávají barevné listy a stíny mezi stromy, jako by se pohybovaly společně s mírným větrem. Ticho nadcházejícího večera naruší cupitání dětských nožiček, jak copatá dívenka utíká po trávě až k verandě. „Babičko, budeš mi vyprávět zase nějaký hezký příběh?“ zeptá se holčička s nadějí v hlase. Stařenka se na ní usměje a přikývne. „Aničko, samozřejmě, mám spoustu příběhů k vyprávění. Posaď se do...
Když si jde malý bobr hrát
Jak si hraje bobřík v zimě? To pro bobříka sta chvil sepsala slečna Bibi. -*- Zima je u Bobrů čas klidu. Voda je zamrzlá, stromy jsou pokryté jinovatkou, břehy jsou posypané čímsi bílým. Právě to malého bobříka láká. „Mami, tati, pojďte se podívat, běžím a za mnou jsou stopy.“ Malý bobřík je celý nadšený a schválně běhá po břehu a užaslým pohledem sleduje, jaké obrazce nechává za sebou. Táta bobr zkoumavě sleduje stopy, které za sebou mladý bobr nechává. A v jeho hlavě se rodí plán. Stačí ho jen promítnout do stavebních plánů. Po zimě přijde jaro a dřevěná Bobří Eiffelova věž se tyčí nad vodní hrází. Pod ní je cedule: „Stačí popustit uzdu...
Ve výškách
Pan Cinex svým životním příběhem už zaujal minimálně bobříka velkých citů. A nyní svým zážitkem s jeho milovanou přítelkyní zaujal i bobříka toulavých bot. -*- „Pozor, musíš vykročit druhou nohou, jinak spadneš!“ zakřičel jsem na ní. Stál jsem asi deset metrů od ní, na druhé straně propasti. Při pohledu dolů mě svíjela závrať z té neskutečné výšky. Sledoval jsem jí, jak kráčí po rozpadlých, starých, dřevěných prknech. Šla přímo za mnou. Co její krok, to vyšší tep jsem měl. Bál jsem se o ni hrozně moc. Stačil ani ne centimetr a spadla by někam hluboko dolů. „Už jen krok a jsi tu!“ říkám jí s nadšeným výrazem. „Nééé!“ zakřičela a smekla se jí noha. Padala dopředu a na poslední chvíli jsem jí chytil za ruku, přidržel a vytáhl...
Na šípkovém keři
Většinou v bajkách vystupují zvířata. Avšak slečna Kharianne Wolf do svého příběhu použila šípky. A bobřík ponaučení proti tomu vůbec nic neměl. -*- Přestože bylo už pozdní září, slunce žhnulo nebývalou silou. Sluneční paprsky krásně podtrhovaly krásu právě barvícího se listí, které se mohlo pyšně naparovat a ukazovat své nejkrásnější barevné kombinace. V lehkém větru dolétávali opozdilí pavoučci do svých nových domovů a modrá obloha bez mráčku vyzývala ptactvo k protažení svých křídel. Na kraji cesty právě dozrával šípkový keř a nabízel své plody pocestným. Na kraji jedné větvičky právě odpočíval početný trs šípků, který ještě potřebují pár slunečných dnů na to, aby dozrály do své červené lahodnosti. “Pánové, to máme dneska krásné počasí,”...
Na chvíli a navždy
Dalším z řady příběhů sepsaných pro bobříka velkých citů je příběh z pera slečny Klotyldy. Připravte si kapesníčky. Věřte, budou potřeba. -*- Přednáška se pomalu chýlila ke konci, což přítomní studenti více než vítali — nebo alespoň ti z nich, kteří se ještě stále snažili výklad sledovat. Nešlo o to, že by vykládaná látka byla až tak těžká, ale přednášející se ukázal být klasickým uspávačem hadů. Poslouchat výklad tak pro studenty znamenalo aktivně se snažit neutéct myšlenkami jinam. Někteří situaci vyřešili tak, že sledování výkladu sice jinou činností nenahradili, ale pokusili se ho s ní spojit. Tomáš si tak skoro celou hodinu a půl vyměňoval pobavené úsměvy a poťouchlé výrazy a drobná gesta se sympatickou holčinou sedící jen o pár míst dál. Po vytouženém...
Jak se tomu říká? Dobrodružství!
Bobřík toulavých bot to ví, ale teď se i Vy dozvíte, jak se stát dobrodruhem, díky Nině Yozhinski. -*- V Horním Jablonově žiji už dvanáct let. Je to místo klidné a malebné, vesnička čítá asi devadesát obyvatel a na nic moc vzrušujícího zde nenarazíte. Jak příhodné – já a dobrodruh? Ani za čerstvě upečené povidlové buchty. Mám rád svůj klid, přeci jen už mi bude skoro šest desetiletí. Navíc já klid potřebuji, jak byste asi chtěli sepisovat Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, kdyby vám pod okny neustále štěbetala neposedná mládež? Beztak ze svého útulného domku nevycházím víc než na procházku blízkým lesem a nutné zařizování. Potřeba mezilidského kontaktu mne opustila před patnácti lety, když jsem… no, ale to by byl...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
