Ježek a liška

A máme tu anonymně uloveného bobříka ponaučení. Byl to ježek nebo snad liška, kteří se v příběhu dozvěděli morální ponaučení?

-*-

Pomalu se přiblížila zima a zvířátka se pustila do každoročního obstarávání zásob. Celý les se na sběru oříšků a jiných pochutin podílel společně, jen liška byla natolik pyšná, že se do sbírání pustila sama. Každým dnem se po lese promenádovala s ocáskem nahoru a všude vykládala, jak velké už má zásoby.

Jednou si takhle šla po lese a po cestě potkala ježka.

Ihned se napřímila a povídá: „To je mi ale milé překvapení. Kampak máš namířeno?“

Ježek jí odpověděl: „Běžím do ovocného sadu pro pár posledních jablíček.“

Liška si vyslechla jeho odpověď a potichu se uchechtla.

„Jaké máš plány na dnešek ty?“ vyzvídal ježek.

„Nejspíše se půjdu nahřát na sluníčko a pak si dopřeji koupel v jezírku,“ odpověděla povýšeným tónem.

„Zima už se blíží a nezbývá moc času. Raději bych se zaměřil na poslední sehnání zásob,“ varoval ježek.

Liška se však opět zasmála a se zvednutým ocasem odkráčela pryč.

„Sběr zásob,“ pomyslela si liška a dále se vyhřívala na kameni. Sama dobře věděla, že její zásoby jsou mizerné. Nechtěla pošpinit svou pověst, a tak nadále vykládala úplný opak.

„Zítra je taky den,“ uklidňovala se liška a odkládala nezbytné na vhodnější dobu.

Slunce se postupně ztrácelo z obzoru a liška se chystala ke spánku. Měla dokonale promyšlený plán, a tak necítila žádné výčitky či strach. Ráno brzy vstala a byla nemile překvapena.

„Sněží!“ ozývalo se všude po lese. Liška zůstala stát jako opařená. Zatímco si pracovitý ježek užíval první sněhové vločky, pyšná a líná liška propadla pláči.

Z příběhu plyne ponaučení, co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.