Krutá zima

Krutá zima

Pro bobříka ponaučení sepsal příběh pan Cinex. Možná se budete divit, že je opět ze života. Ale život je plný  náhod…

-*-

Byl teprve listopad. Za okny ale již pomalu začínal mráz, blížila se ukrutná zima. Všechna zvířátka se připravovala na zimní spánek. Hledali si místečka hluboko v podzemí, nebo v různých skulinách zdí domů, jak nových, tak starých. Ve zdech domů si museli dávat ale větší pozor. Za těmito mohutnými betonovými zdmi totiž bydlelo to nejhorší. Prasata. Obrovské vstupní dveře, několik pokojů, koupelen a bůh ví čeho ještě. Neustále řvali a šel z nich ohromný strach. Prasata se nemusela zazimovat, hádejte proč. Jen proto, že odjakživa měli skoro vše, co si ani nezasloužili, ale hlavně měli nad hlavou stálou střechu. Říkalo se, že mají doma nějaké přístroje, které způsobují to, že mají doma neustálé teplo.

Tento příběh je ale o jedné malé kobylce. V krutých listopadových dnech nemohla najít žádné místečko, kde by se uchýlila k zimnímu spánku a přečkala tak sněhové a studené dny. Skákala den co den, sem, tam a nemohla najít ani malinkou skulinku v prasečích příbytcích. Jak skákala dál a dál, tak najednou narazila do vysoké zdi. Zvedla svou malou hlavu s tykadýlky a podívala se nahoru. Nikde neviděla konec. Nekonečná betonová zeď. Slyšela o nich jen z vyprávění. Prý to jsou kvádrovité stavby, ve kterých bydlí několik prasečích rodin naráz. Když byla malá, ve škole je učili, že se k těmto stavbám nemají nikdy přibližovat, přeci moc dobře ví, jak jsou prasata zlá.

Jak tak stála a koukala nahoru, začalo se hrozně ochlazovat. Nezbývalo jí tedy nic jiného, než najít nějakou díru v té vysoké zdi a alespoň přečkat noc. Vyskočila a chytla se za okraj nějaké malé skuliny, byla ale moc malá, a tak musela pokračovat. Odrazila se, skočila výš a opět se zachytla. Skákala celou věčnost, ale žádná díra ve zdi neměla optimální velikost. Hop! Skočila dlouhým skokem a dopadla na malou plošinku. Sama nemohla uvěřit, jak je už vysoko. Otočila svou malou hlavu a nemohla uvěřit tomu, co viděla. Obrovská skleněná plocha, za kterou byl vidět domácí život prasat. Dvě velká prasata ležela v posteli a v rukou držela nějaký velký předmět, vypadalo to jako několik tisíckrát zvětšená knížka pro kobylky, a nejspíš si četli. Najednou ucítila teplý závan odněkud zleva. Zjistila, že ta skleněná plocha je okno a ještě k tomu otevřené. Venku byla čím dál tím krutější zima a začínalo pršet. Neodolala a proskočila oknem. Uvnitř jí bylo náramně. Jak byla malá, tak doufala, že jí prasata nezpozorují. Odrazila se a znovu skočila. Tentokrát na černou peřinu, kterou byla prasata přikrytá. Celá zmožená skákáním se rozhodla si na pár minut odpočinout a užít si to nádherné teplo.

BUM! A znova BUM! Poskočila, málem spadla s postele. Prasata se zvedala z postele.
„Co to támhle je!“ zařvalo jedno prase a ukázalo přímo na malinkou kobylku. „To je kobylka! Co ta tady uvnitř dělá!“ řeklo druhé prase.
„Počkej, já se o ní postarám,“ řeklo znovu totéž prase a chytlo do ruky nějakou velkou černou věc.

Kobylce vyhrkly slzy z očí, došlo jí, že tohle je její konec. Šla za teplem a narazila na místo, o kterém jí už od mala říkali, že tam nemá chodit. Sklonila svou malou hlavu a čekala na smrt. Ta černá věc, kterou drželo to prase, jí celou obalila, převalila se na záda, skrčila nohy, neviděla vůbec nic. V hlavě jí jako v kině na plátně hrál celý její život. Přemítala nad tím, proč udělala takovou chybu. Proč se šla ukrýt k prasatům, vždyť to je sebevražda. Čas strávený ve tmě se jí zdál jako věčnost.

Najednou pohyb ustal, černočerná tma se rozhalila a ona viděla nebe. Věděla, že je opět někde venku na tom neskutečném mrazu.

„Teď seskoč a támhle vpravo za tou kytičkou je okraj baráku. Tam jsou skulinky do sklepa a mnoho velkých otvorů, tak si někam zalez a schovej se před ostatními prasaty,“ řekl prasečí hlas, ukázal jí místo za kytičkou a prasečí nožičkou pokynul, ať seskočí.
Učinila tak, seskočila a viděla ten velký prostor, který jako by byl přesně pro její přezimování.

A jaké z toho plyne ponaučení? Ne každé prase je stejné, jsou i ti, kteří vám v nesnázi pomohou i přes to, že ostatní vás bytostně nesnáší.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *