Rok ve zkratce
Pro bobříka tajemných dálek si pan Connor přichystal dvanáct krásných haiku. Pojďte si i vy užít Rok ve zkratce. -*- Leden Chladný sníh, vločka bílý závoj krajiny les odpočívá. Únor Vztahy ledové led taje, jaro bude Zima už končí. Březen Ptačí zpěv jarní posly jsou nových časů vše se probouzí. Duben Počasí je žert vtip na každém kroku je déšť tě provází. Květen Květ pučet začal, bzukot včeliček slyšíš strom je úkrytem. Červen Plody lahodné procházky po nábřeží romantické dny. Červenec Teplé vlny vod slunce teplé vysoko léto na pohled. Srpen Létu moc mizí teplo slábne, déšť kráčí chladno se blíží. Září Podzim moc vlastní dostává se na povrch teplo nám ubývá. Říjen Paleta teplá stromy barvu střídají ráj pro oči ladný. Listopad Tma je vždy brzy zimní spánek již...
Zřídlo hrozby
Když se bobřík cizích světů dozvěděl název příběhu, který pro něj slečna Klotylda napsala, nemohl se dočkat, až se dozví více. Pokud i vás zajímá, co je ono tajemné Zřídlo hrozby, neváhejte a dejte se do čtení. -*- V místnosti vládlo ticho. Všem přihlížejícím bylo jasné, že kdyby vstoupili do hluboké sféry, uvidí v ní charakteristické prvky očekávání. Nikdo z nich to ale neudělal. Jejich oči zůstaly upřené na samotného mistra, v jehož tváři se mísilo hluboké soustředění se vzrůstající starostí. Čas tiše ubíhal. A se vzrůstající starostí mistra vzrůstala také nervozita jeho kolegů, učňů i prvožáků. Pak se do mistrových očí vrátilo zaměření na fyzickou sféru. Ať viděl cokoliv, viděl dostatek. Soustředění už nebránilo starosti, aby sama ozdobila celý mistrův...
Budoucnost lidstva
Ulovit bobříka budoucích dnů za pomoci veršů? Slečně Cesmíně to nedělalo žádné problémy. -*- Zářivá bytost vesmírem letí,myšlenky jsou jako zajetí,kolem prostor nekonečný,sen je pro ni jako věčný. Jak dlouho už cestuje?Kam vlastně pluje?Kým bývala už téměř zapomněla,vzpomínka jí květinou zavoněla. Kdysi před lety člověkem bývala,to se ještě ze Země na nebe dívala,ráda se v přírodě procházela,květinové záhony vysázela. Krásnou květinářkou bývala,vůně a květiny, to vše znala,život s rodinou byl šťastný,požitek ze všeho slastný. Co se to tenkrát přihodilo?Všechno se náhle změnilo.Lidé si přírody nevážili,vše kolem sebe ničili. Změny pozvolna přicházely,tornáda s domy divoce házely,požáry úrodnou půdu spálily,vodní síly všechno zaplavily. Počasí napříč...
O Bobřím království a zakleté bobří princezně
Bobříkovi spánku se ranní čtení pohádky zalíbilo a tak tu pro něj má slečna Marisa další kousek. -*- Bylo, nebylo jednou jedno Bobří království v daleké, předaleké zemi bobrů, o které nikdo, nikdy nevěděl. Měli zde svého bobřího krále a skrývali se před lidmi. V tom jim pomáhala bobří hráz, která byla neproniknutelná. Bobří království mělo taktéž svou princeznu. Ta byla bobřím lidem milována, ale její život měl jednu jedinou chybu. Byla prokletá. Zaklela ji zlá bobří čarodějnice, protože bobří princezna Briana byla nejkrásnější bobří slečnou v bobří zemi a to bobří čarodějnice nemohla překousnout. Proklela bobří princeznu silným kouzlem ošklivosti. Každý prý, kdo na ni pohlédl, rychle musel odvrátit tvář. Bobří princezna zakryla svůj obličej a skryla se ve věži...
Kouzlo náhody
Máte rádi básně vyjadřující city jednoho člověka k druhému? Pak se vám bude líbit báseň od pana Alexe. Bobříkovi veršů přišla kouzelná! -*- Náhoda tomu přispěla, potkali jsme se jednoho dne v malé pražské kavárně, jiskra přeskočila. Nervozita musí stranou, když na Petřín stoupáme. Navzájem se poznáváme, hodiny nám plynou. Schovaní jsme ve tmě a ve světle měsíce nejsou vidět rudé líce. Přitul se blíž ke mně. Srdce mi buší, když tě beru za ruku bez jediného zvuku, dívám se ti do očí. Stačí jeden polibek, hlava se mi točí, jak na kolotoči, chci další tvůj dotek. Noc to byla dlouhá, doma až v pět ráno však nikde není dáno, kdy se končit má. Takhle jsme se poznali, na Petříně na lavičce, odhodlal jsem se políbit tě, takhle jsme se zamilovali. A co se dělo dál? Směju...
Skutek, jež nejde odčinit
Příběhy s městskými legendami bývají někdy až děsivé. A možná by bylo lepší je vyprávět v rámci jiného příběhu. To si alespoň myslela slečna Indris a tak si nyní můžete přečíst příběh o Johnovi, který se již brzy seznámí s městkou legendou z jeho bydliště… -*- Bylo chladno a podzimní vítr hnal po ulicích spadané listí. To se mísilo s popelem a dalšími odpadky, které ještě nestihli metaři toho rána odklidit. Všudypřítomná mlha jako hustý závoj halila celé město. V Levinportu už tomu snad nemohlo ani být jinak. Již přes dvě staletí byl zdejší vzduch plný popela a zplodin z továren. John se bezcílně potloukal ulicemi. Nějak ho dnes nic nebavilo. Neměl chuť vyběhnout do polí, obklopujících město, ani se vydat na výpravu po rozpadlých kusech hradebních zdí,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
