Velká šumavská expedice

Velká šumavská expedice

Na dovolenou se každý těšíme, protože víme, že si odneseme spoustu vzpomínek. Nu, slečna Mia pro bobříka toulavých bot přišla s životním příběhem a zážitkem, který by si možná nakonec odpustila. A přesto na krásy Šumavy nezanevřela…

-*-

V osm hodin ráno vyrážíme do dalekých končin jižních Čech. Ranní cesta autem je docela zdlouhavá a cíl se blíží jen pomalu. Kdesi daleko za Brnem si uděláme přestávku na snídani a já si kupuji latte v místním McDonaldu. Pak už nezbývá než sledovat mapu a neznámou krajinu.

Na místo dorazíme okolo půl druhé. Malá vesnička, ještě menší penzionek Černá růže. Na obrázku na internetu vypadal větší. Náš pokojík docela ujde. Zastavíme se dole v hospůdce na pozdní oběd a potom vyrážíme na naučnou stezku kolem řeky Vydry.

Je chladno, ale procházka se nám moc líbí. Jdeme po asfaltové cestě vinoucí se kolem zmiňované říčky. V korytě leží obrovitánské balvany, všechno je nádherně zelené a tak nějak uklidňující. Na stezce je asi sedm zastávek, kde se dovídáme něco o přírodě kolem. Třeba velká trouba jako od gramofonu, ve které posloucháme zvuk vody. Nebo kamenné moře, na jehož vrcholku určitě sídlí obr. Asi po páté zastávce, se musíme otočit a jít zpět. Podzim je v plném proudu a v této době už začíná smrákat, nechceme tu zatemnit. V hospodě si dáme večeři a hajdy na kutě.

Čtvrteční ráno je pořádně zatáhlé a mrazivé. Ani se nám nechce ven. Dnes plánujeme trasu k pramenům Vltavy. Ale nejdříve se musíme postarat o jídlo, venku strávíme celý den. Kupujeme bagety a já nepohrdnu výbornou kávou do kelímku. A hurá na Kvildu. Brr, tady je ale kosa. Zjišťujeme, že jsme málo oblečení, takže se nejprve vracíme zpátky do penzionu pro pořádné vybavení.

Ještě že jsme se vrátili. Počasí se nelepší a nám je ve více vrstvách tepleji. Cesta není tak zajímavá jako včera. Jde se lesem, všude jen stromy, sem tam dokonce leží sníh. Asi po hodině a půl konečně staneme u pramene. Je tu i dřevěná socha symbolizující řeku.

Kolem třetí se začíná ven drápat sluníčko a také se citelně otepluje. A my máme hlad. Zastavujeme v jedné z hospůdek. Uvnitř jsou obrovská kachlová kamna, která příjemně hřejí. V útulném prostředí dopřáváme žaludku teplé jídlo. Poté se jedeme po okolí projet autem, protože už nás po celodenní túře bolí nohy. Okolní příroda je osvícená sluncem, podzimní listí hraje všemi barvami. Jsme okouzlení. Do pokoje v hotýlku se připlazíme z posledních sil, je zde nějak moc čerstvý vzduch. Mě bolí kolena, muže nohy. Válíme se v posteli a odpočíváme už od šesti hodin. Noci jsou tu nějaké delší – několikrát se budíme, že už je ráno, a přitom je hluboká noc.

Pátek je tu a kolena bolí tak, že mě budí i ze spánku. Ještě před snídaní balíme věci, pojedeme domů. Mají tu výborné rohlíky a marmeládu, pochutnávám si. Jen kdyby mě ta kolena tak ďábelsky nebolela. Škoda, že to musíme tak zkrátit. Ale nedá se nic dělat, nezabírají ani léky od bolesti. Na zpáteční cestě zvládneme Boubín a ještě i Červenou Lhotu. Po jídle odevzdáváme klíč a vyrážíme.
Boubín nás ze začátku dost zklamal. Jde se pořád do kopce a v lese – to je jako u nás za vesnicí. Kolena se daří rozchodit, třeba to ještě bude dobré. Asi po hodině chůze přicházíme ke dřevěné konstrukci, která konečně vede do divočiny. Paráda! Všechno tu vypadá divočeji – spadané stromy a mezi nimi uzoučká stezka. A k tomu slunečné počasí. Jsme nadšení. Z nedaleké nádherné rozhledny se rozhlížíme do kraje, viditelnost je prostě perfektní. Zkouším fotit širokoúhlé fotky, ale je tu moc lidí a všichni chtějí k zábradlí rozhledny.

Rozhodujeme se, co dál. Pokračovat dál po značené trase Boubínem nebo stihnout ještě Červenou Lhotu? Kolena začínají pořádně zlobit. Otáčíme se na zpáteční cestu a já se skoro plazím. K autu se vrátíme takřka na pokraji sil. Posilňujeme se jídlem a studujeme mapu, kudy dál. K zámku však stejně dorazíme až po zavírací době. Tak tohle nám nevyšlo. Ale mně to vůbec nevadí. Nemůžu se dobelhat ani k zámku, ne tak abych zvládla ujít vnitřní prohlídku. Nohy nemůžu už ani pokrčit, dělá mi problém obyčejné sezení v autě, takže cesta domů je holým utrpením.

*

Podzimní Šumava je kouzelná. Těšíme se na její další prozkoumávání, které bude určitě delší než tato nepovedená expedice, která skončila pořádným zánětem a měsíční nemocenskou dovolenou.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *