Štěstí v neštěstí

Příběh pro bobříka velkých citů od neznámého autora je velmi silným příběhem o tom, že i když vám osud klade pod nohy překážky, chce to jen vydržet a počkat si na to své štěstí. -*- Do malé vesničky se narodila dívka, ke které byl život už od malička krutý. Diagnostikovali ji dětskou mozkovou obrnu, skoliózu páteře a jednu kratší Achilovku. Takže už jako kojenec jezdila na různé rehabilitace a cvičení. Naštěstí na ní nic z toho není skoro poznat. Po Achilovce jen zůstalo občasné chození po špičkách, které si sama ne vždy uvědomí. Ve školce ji kvůli tomu šikanovali. Posmívali se a mlátili ji. Možná i kvůli tomu, že již v pěti letech počítala příklady s tisícími, umělá psát a některá slova číst. Na základce ji chtěli posunout skoro do 3 třídy, že v první i celkem...

Láska je věčná

Každý, kdo ji prožil, vám řekne, že pravá láska je věčná. Ví to i slečna Indris, která pro bobříka velkých citů sepsala příběh o jedné takové věčné lásce. -*- Příběh, který vám budu vyprávět, se opravdu stal. Před mnoha lety, nebo tomu bylo včera? Tok času je velmi zvláštní, a čím jsem starší, tím mám pocit, že se všechny události staly teprve nedávno. Narodila jsem se jako dcera hraběte Vynfara. Jako druhá z jeho dcer. Možná si říkáte, co na tom, ale v těch časech záleželo dokonce i na pořadí. A zvláště u dcer. Můj otec mě nikdy nemiloval. Lásku si nechával pro své syny, protože syn je přeci odrazem muže a jeho jediná radost. Ale ke svým dcerám se vždy choval laskavě, takže jsem ho měla svým způsobem ráda. O naši výchovu se starala hlavně matka. Nutila nás celé...

O lásce dvou bobrů

Množí se nám případy, kdy se nám bobří úlovky prolínají. I slečna Petromila se rozhodla ulovit bobříka velkých citů pomocí básně. A podařilo se jít o na jedničku. -*- Tento příběh přijde vám k dobru, je totiž o jedné lásce dvou bobrů. Ti dva se milovali hluboce a bobře, bylo jim spolu jednoduše dobře. Spali spolu, tlapky propletené, slibovali – navždy spolu budeme! Přáli si mnoho dětí mít, v noře slyšet bobříků smích. Byla to prostě velká bobří láska, na čele jednoho z nich, objevila se však vráska. Ve větvích vrby teď silně praská, to, co nezvládá bobří láska. Nemoc zlá teď tvory vodní souží, tohle si nikdo z nich nezaslouží. Lidská bezohlednost nakazila vodu, bobr už nikdy nedošel k východu. Zemřeli v objetí, navždy spolu, v lásce našli jeden v druhém...

Koibito no senshin

Jak jinak zakončit oběd než krásným příběhem? Pan James si jeden takový připravil pro bobříka velkých citů. Pokud máte dostatek času, začtěte se do nádherného příběhu odehrávajícího se… Však on už vám název jistě napověděl. -*- Bylo jaro roku 1545 v japonské provincii Satsuma. Nad horami vál mírný vánek, který něžně ohýbal větve pokřivených borovic na jejich úbočích. Cestou mezi horskými vrcholky projížděla skupina samurajských válečníků. V jejich čele byl Shimazu Yoshihisa, mladý následník klanu Shimazu. Cestovali skrz hory do hlavního města Kagoshimy, aby podal svému otci Takahisovi hlášení o správě provincií a o zrovna probíhající válce s klanem Mori. Již dva roky tomu je, co kováři překuli pluhy v kopí a mnoho krve bylo prolito. Nyní provincii Satsuma...

Čekání na lásku

Poslouchali jste rádi vyprávění babičky o tom, jak se seznámila s dědečkem? Pokud ano, je zde pro vás příběh z pera slečny Cesmíny pro bobříka velkých citů. -*- Nastává soumrak a venku už je chladno. Stařenka sedí v křesle na verandě zachumlaná do deky a zasněně hledí na les, který se nachází kousek od domu. Ze stromů pomalu opadávají barevné listy a stíny mezi stromy, jako by se pohybovaly společně s mírným větrem. Ticho nadcházejícího večera naruší cupitání dětských nožiček, jak copatá dívenka utíká po trávě až k verandě. „Babičko, budeš mi vyprávět zase nějaký hezký příběh?“ zeptá se holčička s nadějí v hlase. Stařenka se na ní usměje a přikývne. „Aničko, samozřejmě, mám spoustu příběhů k vyprávění. Posaď se do...

Na chvíli a navždy

Dalším z řady příběhů sepsaných pro bobříka velkých citů je příběh z pera slečny Klotyldy. Připravte si kapesníčky. Věřte, budou potřeba. -*- Přednáška se pomalu chýlila ke konci, což přítomní studenti více než vítali — nebo alespoň ti z nich, kteří se ještě stále snažili výklad sledovat. Nešlo o to, že by vykládaná látka byla až tak těžká, ale přednášející se ukázal být klasickým uspávačem hadů. Poslouchat výklad tak pro studenty znamenalo aktivně se snažit neutéct myšlenkami jinam. Někteří situaci vyřešili tak, že sledování výkladu sice jinou činností nenahradili, ale pokusili se ho s ní spojit. Tomáš si tak skoro celou hodinu a půl vyměňoval pobavené úsměvy a poťouchlé výrazy a drobná gesta se sympatickou holčinou sedící jen o pár míst dál. Po vytouženém...