Štěstí v neštěstí

Příběh pro bobříka velkých citů od neznámého autora je velmi silným příběhem o tom, že i když vám osud klade pod nohy překážky, chce to jen vydržet a počkat si na to své štěstí.

-*-

Do malé vesničky se narodila dívka, ke které byl život už od malička krutý. Diagnostikovali ji dětskou mozkovou obrnu, skoliózu páteře a jednu kratší Achilovku. Takže už jako kojenec jezdila na různé rehabilitace a cvičení. Naštěstí na ní nic z toho není skoro poznat. Po Achilovce jen zůstalo občasné chození po špičkách, které si sama ne vždy uvědomí. Ve školce ji kvůli tomu šikanovali. Posmívali se a mlátili ji.

Možná i kvůli tomu, že již v pěti letech počítala příklady s tisícími, umělá psát a některá slova číst. Na základce ji chtěli posunout skoro do 3 třídy, že v první i celkem v druhé třídě by se nudila. Také to tak bylo a místo klasické výuky například počítala příklady pro 3. a 4. ročníky základní školy.

Tak pomalu začaly další problémy. Šikana, protože „ona má lepší známky“ nebo „podplatila jsi učitele“. Nebylo to vůbec nic příjemného, ale nakonec se vše rozhodla ignorovat a být svá. Na druhém stupni přišla první větší láska. Se svým přítelem byla skoro dva roky, ale nevydržel čekat, než ji bude alespoň 15 let, a tak se jí pokusil znásilnit.

Naštěstí se mu to nepovedlo, a tak za pokus dostal podmínku a zákaz přiblížení. Po nějaké době si našla někoho jiného. Nosil ji na rukou a vypadalo to, že by ten vztah mohl opravdu za něco stát, a tak se s ním po necelém roce vztahu rozhodla vyspat. Byl to tedy její první partner v tomto směru. Nicméně se po tomto činu vybarvil. Přestal za ní jezdit. Ukázal se u ní jen, aby si užil a pak odjel za kamarády do hospody, kde se vším jen chlubil. Ona se rozhodla pro rozchod. On to ale psychicky nezvládl, opil se a napadl ji a celou její rodinu u nich doma, kde vykopl dveře a jejího nevlastního otce málem zabil. Chudák holka byla v šoku a ještě horší pro ni bylo, když ji to celá rodina vyčítala, že je to všechno kvůli ní. On dostal 3 roky a bylo hotovo.

Necelý rok na to nastoupila na střední školu. Seznámila se tam se dvěma děvčaty, které bydlely celkem blízko, a mohly tak spolu jezdit vlakem na intr. Samozřejmě nečekala nic jiného, než další problémy. Do konce druháku byla třída rozdělena na dvě party. Vesnické holky a městské nanynky. Aspoň tak to vypadalo. A určitě uhádnete, která strana šikanovala kterou. Už toho na ní bylo moc, ale nevzdávala se. Díky jedné spolužačce, se kterou jezdila tím vlakem, se seznámila s jejím bratrem.

Nejdřív se jen tak škádlili, smáli se a podobně, až se z toho postupně vybudoval vztah. On byl rozumný a hodný, aspoň tak ji připadal. Byli spolu dva roky a on se rozhodl ji představit i rodině na Slovensku. A tak si zároveň udělali dovolenou. Pro dívku to byla první dovolená v životě a také na ní do smrti nezapomene, protože si z dovolené přivezla miminko. Zjistila to až na začátku druhého měsíce, kdy měla divný pocit a opožděné měsíčky.

Doma se to bála říct, protože jí ještě nebylo 18. Tak se rozhodla, že si udělá testy na intru. V pondělí po škole hned došla do lékárny a koupila jich při jistotu víc a od různých výrobců. Spolubydlící to samozřejmě věděly. Chtěla jít brzy ráno, když všichni ještě spali, ale spolubydlící si postavily hlavu, že chtějí jít s ní, a tak se nakonec i stalo. Samozřejmě se objevily dvě čárky a spolubydlící už se viděly jako tetičky.

Na cestě domů volala mamka, jak kdyby tušila, že se něco děje. Hned se začala vyptávat a s klidným hlasem se zeptala, jestli jsem těhotná, a když jsem ji to potvrdila, nic neřekla, povídaly si dál a pak to zavěsila. Dívka byla v šoku. Bylo to moc snadné. Domů ji vezl přítel, který již o situaci věděl, ale přál si pravý opak a dívku přemlouval k potratu. Když přijeli k ní, mamka ji zatáhla do koupelny, že chce test vidět a její táta a nevlastní táta si povídali s jejím přítelem.

Nakonec nechali rozhodnutí na nás a nabídli nám případně pomoc. Přítel chtěl stále potrat, ale dívka byla rozhodnutá si dítě nechat. Když přítel viděl, že už to jinak nejde, tak se odstěhoval a vzal dívku s sebou. Jenže tím začaly ještě větší problémy. Dívka byla na domácnost a školu, později i miminko sama a její přítel a budoucí tatínek si začal do bytu tahat milenku, když nebyla dívka doma. Dívka to tušila už i podle toho, že jednoho dne navrhl, že má dát dítě k adopci a každý si půjde svou cestou. Nakonec to ale s milenkou měsíc po porodu ukončil a dívce nasliboval první poslední.

Ta mu tedy odpustila a našli si spolu nový byt, aby mohli lépe hodit vše špatné za hlavu. O dva roky později byl její přítel povýšen, ale bylo potřeba se přestěhovat. Dívce se to moc nelíbilo, ale nakonec souhlasila, dneska si to jistě vyčítá. Přítel byl najednou od rána skoro do noci pryč, i když dostal pevnou pracovní dobu. Tušila, že je zatím něco víc. A měla pravdu. Vybudoval si nový vztah se svou kolegyní v práci.

Dívka měla znovu zlomené srdce, ale aby netrhala rodinu, pokusila se mu opět uvěřit, plané sliby. To ovšem neměla dělat. Po nějaké době slyšela jeho hovor s jinou dívkou, jak si spolu plánují založení rodiny a společný život. To už bylo na dívku moc, a tak od něho odešla. Bylo to pro ni těžké, ale s tím se nedalo nic dělat. Uplynul rok a dívka se již z rozchodu pomalu dostávala. Přece jen spolu byli 5 let a měli spolu syna.  V co už ale nedoufala, se stalo.

Při jedné procházce potkala velice sympatického mladíka. Oba se na sebe usmáli a prohodili pár slov. Představili se a domluvili si společnou procházku. Na procházce pozval ji i jejího syna na zmrzlinu, povídali si, smáli se a bylo jim fajn. Vyměnili si na sebe kontakt, a tak se mohli poznávat i na dálku. Dívka, protože byla velice stydlivá ani netušila, že se s mladíkem potkávali poměrně často. Přiznal se jí, že se mu líbila již před těmi několika lety, kdy ji viděl poprvé, ale protože byla opravdu velice stydlivá a nejčastěji koukala do země, trochu se jí bál oslovit. Na jednu stranu se styděla za své chování, ale na druhou stranu bylo příjemné, že je osud po velkých nezdarech přece jen zavál k sobě.

Psali si dlouhé dny i noci. Chodili na procházky, občas do kina nebo na večeři, nebo vymysleli nějaký zajímavý výlet pro syna. Ani jeden z nich nechtěl nic uspěchat. Po roce a půl tohoto soužití mu nabídla společné bydlení. Vše probíhalo jako z pohádky. Navzájem si pomáhali, podporovali se a doplňovali. Konečně našla toho pravého muže pro život. Miloval ji i jejího syna celým srdcem, a z této čisté lásky vzniklo miminko a šťastný život. A tak našla konečně své štěstí i dívka, která už v něj přestala dávno věřit.