Láska
Báseň z pera Nebelbracha Mechachy. -*- Jak plá vždy kapka, která země nedosáhla, na střeše paláce se třpytí, zdobí ji, ač věžní stroje se již ztrhly, nebijí, tak rty má milá do srdce mi náhle sáhla, tam vzala od puberty zplihlá táhla – třást měla kulisami mých komedií – jež zaseklá rzí bez násilí nežijí, leč marně, celou silou svou je nenatáhla. Zní zvony noční krajinou a hvězdy nítí, déšť padá jako hvězdy, přání květům plní, jdou poutníci svou cestou, kde je stín vždy vítá. Mé milé rty, ti poslušní dva jezuiti, se vlní jako v kaluži na střeše vlny. Kdo ví a zná, jak aktivní je...
Zoufalství
Z pera Emy Talia. -*- Chceš ovládnout celý svět? Toužíš vládnout? Mít všechno a vlastně nic? Chceš sprovodit ze světa všechny, kteří ještě mají sílu jít dál? Milovat? Zoufalství ovládá most. Celý. Ale už není tak pevný. Když není Víra, není pevnost. Není pevný základ. Pak se ale koryto řeky Acherón rozestoupilo a Víra vyšla zpět na most. Stala se zase pevnou. Neochvějnou a tvrdou. Zoufalství se dalo na útěk. Když bylo za půlkou mostu, Víra mávla rukou a část mostu se zhroutila do vody. Za Zoufalstvím se uzavřela hladina řeky. Pak Víra roztáhla zeširoka paže a objala svět. S vírou přichází naděje a láska.
Pýcha – Pyšná dcera
Z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Víliny dcery byly v nebezpečí, aby je ochránila, nechala je ukryté vyrůstat mezi lidmi. Vyrostly ve zdraví, ale protože obyčejné lidi v mnohém převyšovaly, měly mnoho nepěkných vlastností, byly marnivé, neuctivé, škodolibé a pyšné. Víla se je rozhodla napravit a všechny je zaklela, aby musely čelit svým špatnostem a viděly se, jaké skutečně jsou. Tři z dcer se umoudřily a osvobodily se tak.Ta poslední ale byla především pyšná a pýcha je vůči svým chybám slepá, kletba nekletba. Odmítla chyby uznat, odmítla se změnit, raději přijala prokletí za své. Na truc zkameněla, aby její změna už nebyla nikdy více...