Bobří den
Pojďte si s panem Connorem a bobříkem veršů užít krásný bobří den. -*- Když bobřík vstává, odlepuje hlavu od polštáře, pusinku dostane do tváře, venku obloha tmavá. Snídani rychle pojí, šálu okolo krku namotá, mámě pod nohy se zamotá, k bratrům se připojí. U jezera sedí, kouká na svůj odraz, tahá pilně za provaz, do krajiny hledí. Truhla na břehu leží, koukni, co v ní najdeš, kam se zvědavostí zajdeš, oč tady běží? Oči nevěřícně sledují, poklad našly drahý, pro dědictví zlatý, knihu pohádek objevují. Každý večer před spaním, knihu a brýle v ruce čtecí, Jeníček uteče před pecí, snům se takhle...
Sen
Na večer se hodí příběh pana Cinexe, který sepsal pro bobříka volnosti. I když… Takový sen by asi nikdo nechtěl mít… -*- V radosti a zároveň s pocitem smutku se probouzím po jedné z nejhorších nocí, co jsem kdy zažil. Kapka slzy, která právě vytekla z mého pravého oka, stéká pomalu po tváři. Ty sny. Ten jeden sen. Ta ironie života. Ta melancholická nálada vytvořená pouhým přeludem a výtvorem mojí vlastní fantazie. Nebo to snad není fantazie, ale jen trochu převrácená realita? V tom nejhlučnějším tichu slyším jen dopad slzy na prostěradlo. Jak ve mě může podvědomá kreativní tvorba mozku vyvolat emoce? Chce mi mozek něco naznačit? Nebo snad veškeré vize ve spánku v podobě snů nemá na svědomí moje hlava? Utřu slzu, a jako každé ráno si uvařím pořádně...
Autobus duchů
Už jste slyšeli o autobusu duchů? Ne? Tak se s bobříkem městských legend začtěte do příběhu slečny Cesmíny. -*- Ulice města jsou skoro prázdné, jen sem tam projede nějaké auto. Blíží se třiadvacátá hodina a většina lidí je doma. V oknech se až na výjimky nesvítí a svět se pomalu ukládá ke spánku. Přesto se na ulici vyskytuje pohyb. Jeden stařík venčí svého jezevčíka na zahradě, která se nachází hned vedle zastávky. Mladý muž spěchá po chodníku k zastávce. Vzduch je chladný, proto je zabalený do teplého kabátu a snaží se ještě víc zachumlat do hřejivé šály. Přesto se usmívá, protože v myšlenkách je ještě stále u své milované, od které právě odešel. Těší se, až se za ní zítra zase staví. Ale nyní pospíchá domů, aby už byl pryč ze zimy a mohl si jít lehnout. Stoupne...
12 měsíců
Bobřík tajemných dálek a dvanáct krásných haiku v podání slečny Bibi. -*- Leden je první zářivý ohňostroj. Zdraví Nový rok. Únor je bílý. Mrazivé ticho zpívá spícím zvířátkům. Březen nás budí. Nabarvená vajíčka jasní hnědou zem. Duben je apríl. Slunce dovádí venku. Vločky zpívají. Květen je láska. Sliby dané pod třešní odvane vítr. Červen je léto. Jarní jablíčka mají své nájemníky. Červenec volá. Prázdniny přicházejí Balení je tu! Srpen je obilí. Voňavé klasy zlátnou. Lepek uzrává. Září je škola. Hlasitě volá hola. A zní dětský pláč. Říjen jsou draci. V povětří prý jsou doma. Moci tak létat! Listopad hřeje posledními paprsky. Ježek si stele. Prosinec zvoní. Ledem pokrytý rybník kreslí...
První sníh
Mohlo by se zdát, že bobříka sta chvil už každý ulovil, ale slečna Beteramis si jej schovala a k lovu se dostala až v desátém kole. -*- Stála a hleděla k nebesům. Byla celá bledá a lehce se třásla zimou. Chybělo jí slunce. Vráska na čele prozrazovala, že si dělá starosti. Upřeně sledovala mračna, prosila je svým p ohledem, aby ještě vydržela tu chladnou tíhu. Ještě nesmí začít sněžit.Za sebou ucítila pohyb. A potom teplo. Byl to on, přišel pro ni. Ruka na rameni, láska v očích. Pojď, musíme zavřít dveře a ucpat je mechem, je čas. „Třeba ještě nebude sněžit,“ zašeptala. Ale věděla, že je to jen velké přání. Jejich dcerka každopádně teplo potřebuje. Většina víl, které se narodí až na podzim, první zimu nepřežije. Mráz jim vysává život z těla a sníh odnáší jejich...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
