Život pod Vrbou
Deváté kolo lovu bobříků zahájila slečna Petromila, která sepsala báseň o životě pod naší milovanou vrbičkou. -*- Bobři se rádi tulí, strom padne než bys řekl bobr, je jedno, jaký je kdo obr, když mají neskutečnou vůli. Život bobří je krásný, vrbové proutí rádo se sklání, madam Eillen je jejich paní. I když zdá se nám nejasný. Tančit ve větru, smát se jen, pod hladinou vody, vedou tajné bobří schody, bobři jsou šťastní celičký den.
Bobřík je nej
Jako poslední příspěvek osmé kola jsme si nechali krásnou báseň od slečny Bibi, která nám připomíná to, co už dávno víme. Bobřík je prostě nej. A bobřík volnosti to jen potvrzuje. -*- Bobřík ráno vesele z postýlky vyskočí, Okamžitě se mu štěstím očička protočí. Bude dneska počasí akorát pro práci? Říká bobr a přemýšlí hlavně o legraci. I ty bobře fikaný, pracovat se ti nechce? Kárá máma bobříka a plácne ho lehce. Já jsem to tak nemyslel, hráze stavím rád, Ejhle – tuhle plave kláda – postavím z ní hrad. Na to konto, v tom okamžiku, bobr vymyslel elektriku. Elektrika pracuje, bobr šťastně tancuje. Já jsem bobr, já jsem král … a já nevím, jak je to...
Mé já
Příběh pana Cinexe pro bobříka strachu je sice kratší, ale to nic nemění na faktu, že má pořádnou atmosféru a vy byste si jej neměli nechat ujít. -*- Procházím temnou uličkou mezi panelovými domy. Všude světla pouličních lamp, co prosvěcují tu noční hustou mlhu. Co krok, to větší pocit strachu. Proč vlastně? Přemýšlím nad tou paradoxní situací. Láska k tajemným chvílím a temným místům, ale zároveň husí kůže všude na těle, která je nechtěná. Zrychluji krok. Mou cestu lemují staré opuštěné domy. Okna beze skel, rámy bez dveří, domy bez duše. Světla lamp si pohrávají se stíny popraskané omítky. Podívám se na pravou stranu a domy nikde. To už jsem tak daleko od města? Otočím se. V dáli ve světle ho spatřím. Začínám opět zrychlovat krok a on také. Zahnu do postranní...
Z deníku Bruinen Avelany – Cesta k přežití
Slečně Bete se natolik zalíbilo ve světě, o kterém psala pro bobříka budoucích dnů, že se rozhodla v něm zůstat a sepsat další příběh – tentokrát pro bobříka toulavých bot. Deník Bruinen Avelany se vám již podruhé otvírá. A kdo ví, zda je to naposledy… -*- Pár zápisů jsem přeskočila, neboť nebyly nijak významné. Přesouvám se do doby, kdy jsme po pár měsících života na ledovci zjistili, že na povrchu nejsme schopni přežít tak dlouho, jak bychom si přáli. Respektive jak by si přáli radní v Terpsichore. Naše sto padesáti členná skupina spolu vyhnanců se tak najednou ocitla před vážným dilematem: budeme věřit, že nás Terpsichore povolá zpět do podzemí dříve, než zemřeme, nebo se raději pokusíme zajistit své přežití po svém? A pokud se zkusíme postarat o...
Skály
Vyrážíte někdy rádi sami do přírody a nikomu nedáváte vědět, kam že jste to vyrazili? Po příběhu pana Connora si dáte, tak jako bobřík toulavých bot, velmi záležet na tom, aby alespoň někdo tušil, kam jste vyrazili. -*- 15. 7. 2031; 10:21 Jmenuji se Jerry Brown, je mi 26 let a jsem… prodavač v supermarketu. Mojí vášní je cestování po různých koutech světa. Jako vždy budu natáčet krajinu na kameru, avšak tentokrát jsem se rozhodl vše obohatit mým jedinečným komentářem, tedy po dobu celé výpravy budu nahrávat vše na diktafon. A kam se tedy vypravím? Dnes se vydáme do Quartzských skal. Co by mohlo být lepší, než nebezpečné skály? Vyčkejte u pořadu a užijte si první komentovanou epizodu mého pořadu. No… tenhle úvod je tedy hrozný, ale to je snad vždycky. 11:32...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
