Skály

Skály

Vyrážíte někdy rádi sami do přírody a nikomu nedáváte vědět, kam že jste to vyrazili? Po příběhu pana Connora si dáte, tak jako bobřík toulavých bot, velmi záležet na tom, aby alespoň někdo tušil, kam jste vyrazili.

-*-

15. 7. 2031; 10:21

Jmenuji se Jerry Brown, je mi 26 let a jsem… prodavač v supermarketu. Mojí vášní je cestování po různých koutech světa. Jako vždy budu natáčet krajinu na kameru, avšak tentokrát jsem se rozhodl vše obohatit mým jedinečným komentářem, tedy po dobu celé výpravy budu nahrávat vše na diktafon. A kam se tedy vypravím? Dnes se vydáme do Quartzských skal. Co by mohlo být lepší, než nebezpečné skály? Vyčkejte u pořadu a užijte si první komentovanou epizodu mého pořadu.

No… tenhle úvod je tedy hrozný, ale to je snad vždycky.

11:32

Konečně jsem dorazil na místo. Z hotelu to byla nečekaně chvilka, očekával jsem delší cestu. Ale méně tlachání a více práce. Mám před sebou kus cesty. Dáme se tedy do toho!

11:40

Začínám teď všeho litovat. Nemám žádné náčiní a ani žádné zkušenosti s lezením po skalách, procházet se po louce či snad procházet se lesíkem je úplně jiná kaše.

Ale co bych neudělal pro sledovanost, že? Ehm, tohle budu muset vystřihnout, diváci nepotřebují slyšet úplně vše. Možná nahrávání poznámek byl přece jenom blbý nápad. To zase bude práce s editováním, chjo. Ale teď bych se měl soustředit na to, abych nezahučel někde v díře.

11:50

Nastal čas na taktiku „Opřlez,“ která spočívá v opření se mezi dvěma blízkými skalami a pokusem se vytlačit směrem vzhůru. Chvíli budu nejspíš nemluvit, takže se nedivte, že pár záběrů bude bez komentáře.

Že prý pár záběrů, než se vytlačím hore, tak to chvíli, delší chvíli zabere. A ten název té taktiky! Vymyslel jsem hodně stupidit, ale tohle je úplný vrchol.

12:01

Konečně jsem se vyškrábal až na vrchol a musím říct, ten výhled za to stojí! Určitě se v dalších výpravách podívám na další skály, možná do budoucnosti zapřemýšlím i nad vyšším pohořím.

To tak, já se budu někde škrábat? Ani mě nehne, tohle stačí.

12:12

Skáču si ze skalky na skálu jako nějaká koza a samozřejmě si dávám obří pozor na to, abych nespadl. Takový menší adrenalin nikomu snad neuškodí A jak tak kontroluji své hodinky, tak je čas na oběd. Vše vidět nemusíte, takže se opět ozvu po jídle.

Jo, oběd přímo na skále, to byl vždy můj sen. Roztáhnu si ubrus, vytáhnu si svůj boxík, hrneček s čajem z termosky si přeliji a můžu se rovnou pustit do obídku. A popravdě si nemohu nechat pro sebe poznámku k mému batohu. Občas mi přijde, že mám bezedný batoh jako jedna filmová postava. Kdybych si tak vzpomněl na její jméno.

12:30

Je přesně půl jedné a já se vydávám vstříc dalšímu poskakování. Teď bych chtěl vyzkoušet úplně první, naši známou soutěž. Není to nic jiného než…

BUM!

Co se to děje?! Ta rána byla velmi zvlášt…

ŠKKRRR…

Sakra! Ach! Kruci! Nééé!

12:35

Zřítil se se mnou kus skály. Spadl jsem a uvízl někde v… v zatracené škvíře! Kamera je kaput, všechen materiál je zničen. Zůstal mi pouze diktafon, který mám celou dobu přivázán k ruce. K čemu mi to je? K čemu?!

Nemůžu se dostat na svobodu. Vlastně by to bylo zbytečné. Jsem zavalen a ke všemu ve výšce, kterou si netroufnu odhadnout. Je to pekelně vysoko!

14:20

Řev je tady k ničemu, nikdo mě neslyší. Netuším, jestli mě někdy někdo najde. Musí znát můj příběh, musí vědět, co se stalo.

Můj diktafon má vydržet 15 hodin nahrávání. Uvidím, jak dlouho vydrží.

17:00

Stále nic! Nikdo sem nejde. Začíná pršet. Ledový déšť v létě. Paráda!

17:41

Je…mi…zima.Tohle…je…můůj… kkonec.

23:00

Poslední, asi poslední hlášení. Nechci pokoušet diktafon. Vše řeknu, někdy mě musí najít. Ať živého nebo mrtvého.

Jmenoval jsem se Jerry Brown, bylo mi 26 let. Byl jsem milovníkem toulání se po přírodě.  

Dne 15. 7. 2031 se mi podařilo vyšplhat na skálu. Při skákání po skalách jsem zaslechl ránu, poté se urval kus skály spolu se mnou. Teď jsem tady, sám s diktafonem. Tohle je můj konec…

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *