Na velikosti nezáleží

A máme tu dalšího bobříka ponaučení. Tentokrát z pera slečny Bibi Anne. -*- Žila byla fenka Jasmí. Byla to yorkšírská teriérka, tedy malé plémě už ze své podstaty. Ona sama byla ještě poloviční oproti svým sourozencům. V běžné přírodě by nepřežila ani náhodou, ostatní zvířátka by si z ní udělala sekanou či bifteky. Jenže Jasmí měla jeden kouzelný dar. Měla obrovské a statečné srdce – myšleno obrazně, samozřejmě. Byla to bojovnice nejen v životě, ale své srdce vkládala do všeho, co dělala. Nejraději měla svůj míček. Jak se vyrazilo ven, neviděla a neslyšela žádné pejsky ve svém okolí, ale jen fixovala očima, kdy její „dvojnožec“ sáhne do psí tašky, vytáhne míček, lehce na něj zapíská a hodí ho dopředu. Na ten povel vyrazila ven. Běžela, co jí...

Autor : dne 11/18/2020 | Literární bobříci, Bobřík ponaučení | 0 komentářů

Princezna a medvěd

Poobědové pohádky se bobříkovi spánku začaly líbit. A tak se spolu s ním začtěte do pohádky od pana Jamese. -*- Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami se tyčila skála a na té stál hrad. Ve věži toho hradu bylo malé okénko a za ním pokoj. A v tom pokoji bydlela maličká holčička. Nebyla to však obyčejná holčička, byla to princezna. Žila na hradě se svými královskými rodiči a celé dny si hrála se spoustou hraček a radovala se. Jednou, po přesně takovém dni plném únavných hrátek, princezna ulehla do postýlky a hned se ji začala klížit očka. Jak poklimbávala, venku se vzedmul strašlivý vítr, až se borovice na skalním svahu ohýbaly. Nedlouho poté se ozvalo hrozivé hučení a dunění, zatímco měsíční svit zakryl temný stín. Hučení nabralo podobu svistu...

Autor : dne 11/18/2020 | Literární bobříci, Bobřík spánku | 0 komentářů

Zkratka zvaná prodlužovačka

Pro bobříka toulavých bot napsala Khariane Wolf úsměvnou povídku o tom, jak cestují smolaři-     -*- Cíl cesty: hrad Pecka, odhadovaná délka cesty: “za chvíli tam jste” V době, kdy se tento příběh odehrává, jsem byla ještě malé dítko, které se sotva naučilo číst a psát. S mamkou jsme často jezdívaly obdivovat krásy Česka, a tentokrát jsme se odebraly do Lázní Bělohrad užívat si krásný čistý vzduch a přírodu. Já i mamka jsme takoví ti životní smolaři, když se něco může pokazit, tak se to prostě pokazí, a proto byla mamka vždy připravena na možné katastrofy. Kdo zaručeně spadl do vodní atrakce v zábavním parku? Já. Kdo onemocněl střevní chřipkou po prvním jídle v hotelu? Já. Kdo zpanikařil mezi divou zvěří (rozumějte kůzlaty)...

Autor : dne 11/18/2020 | Literární bobříci, Bobřík toulavých bot | 0 komentářů