Jeden rok

Slečna Eame Vórimar sepsala pro bobříka tajemných dálek krásná haiku. -*- Leden Sněhu všude dost, hlavně dětem pro radost, co iglů staví. Únor Tvrdý je měsíc, který hladomor nese, tak zásoby měj. Březen Ještě je zima, však s jarem se střídá, a teplo přidá. Duben Teplejší noci, přes den bez bundy moci, už je nám lépe. Květen Kytičky kvetou, sníh po zimě vypijou, a život začne. Červen Děti se těší, prázdniny jsou za rohem, volno jim začne. Červenec Přináší léto, koupání a bavení, všichni ocení. Srpen Léto odchází, dovolené už končí, škola za dveřmi. Září Začíná škola, podzim už na nás volá, začíná sklizeň. Říjen Deštivo a chlad, jelení říje je čas, jest posvícení. Listopad Listy padají, lesy se obarvují, příroda jde spát. Prosinec Vánoční je čas, rodiny se schází...

Autor : dne 11/17/2020 | Literární bobříci, Bobřík tajemných dálek, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Zcestovalý bobřík Břéťa

Bobřík toulavých bot v podání veršů a slečny Christiny Meadows.     -*-   I vydal se nám na cestu, malý bobřík Břéťa,lákaly ho dálné kraje, všechny kouty světa.Cestovat a poznávat, co lepšího může být?Objevovat cizí země, jejich stylem chvíli žít.   Cesta kolem světa, pro bobříka výzva velká,není zrovna nejkratší, zeměpisná délka.Řeky, moře, oceány, to vše zatím nepoznané,chtěl se vydat snad i tam, kam se leckdo nedostane.   Břéťa už si balí kufřík, do uzlíku svačinku,hrůza a děs jímá jeho bobří maminku.„Vždyť teď řádí pandemie, nikam, Břéťo, nemůžeš!“„Neboj, mami, napiju se té magické emulze.“   „Zajistí mi imunitu, proti všem těm chorobám,vrátím se jak rybička, na to ti své slovo dám!“„Dobře tedy, šťastnou cestu...

Autor : dne 11/17/2020 | Literární bobříci, Bobřík toulavých bot | 0 komentářů

Strach vzniká uvnitř…

Pro bobříka strachu napsal Alex Blake poutavou povídku. Však se nenechte pobízet a čtěte. -*- Byl to úplně normální den jako každý jiný. Vracel jsem se unavený domů, tma padla na město už před hodinou a já jen sledoval krajnici silnice, jak se autobus blížil k mé cílové zastávce. Řidič zabrzdil poněkud prudčeji, ale já to čekal a přidržel se opěradla sedadla. Jakmile se otevřely dveře, vyskočil jsem ven a těšil se na teplo domova, které mě mělo čekat už za zhruba čtyři minuty. Prošel jsem pod viaduktem a odbočil ze silnice na vyšlapanou cestičku. Stejnou cestu jsem absolvoval už minimálně tisíckrát. Věděl jsem, že lampa u viaduktu nesvítí a že na cestičku skoro není vidět. Ale nejsem žádný posera, a navíc mám skvělou...

Autor : dne 11/17/2020 | Literární bobříci, Bobřík strachu | 0 komentářů