Zcestovalý bobřík Břéťa

Bobřík toulavých bot v podání veršů a slečny Christiny Meadows.

 

 

-*-

 

I vydal se nám na cestu, malý bobřík Břéťa,
lákaly ho dálné kraje, všechny kouty světa.
Cestovat a poznávat, co lepšího může být?
Objevovat cizí země, jejich stylem chvíli žít.

 

Cesta kolem světa, pro bobříka výzva velká,
není zrovna nejkratší, zeměpisná délka.
Řeky, moře, oceány, to vše zatím nepoznané,
chtěl se vydat snad i tam, kam se leckdo nedostane.

 

Břéťa už si balí kufřík, do uzlíku svačinku,
hrůza a děs jímá jeho bobří maminku.
"Vždyť teď řádí pandemie, nikam, Břéťo, nemůžeš!"
"Neboj, mami, napiju se té magické emulze."

 

"Zajistí mi imunitu, proti všem těm chorobám,
vrátím se jak rybička, na to ti své slovo dám!"
"Dobře tedy, šťastnou cestu a posílej pohledy.
Prosím všechny svaté bobry, by na tebe dohlédli."

 

Cestu dlouhou bobřík Břéťa lehkou nožkou překonal,
jak mamince svojí slíbil, tak poté i vykonal.
Přichází teď ke splavu jeden pohled za druhým.
Paříž, Sidney, Tokio, na posledním také Řím.

 

A tak projel malý Břéťa skoro celý velký svět,
mapy, cesty, ty on už znal nazpaměť.
Krásy světa, všechny divy, ty už přece viděl,
nebyl doma už moc dlouho, snad aby se styděl!

 

Domluvil hned těm svým botám, co rády se toulají,
ještě k témuž večeru přijel domů potají.
"To je radost, vrátil se!" volá jeho maminka.
A zmrzlému Břéťovi rozpaluje kamínka.

 

"Všude dobře, doma nejlíp, teď už je to jasná věc"
řekl Břéťa, vylezl si na vyhřátou svoji pec.
Unavený, malý bobřík v klidu, v teple usíná,
ve snech vidí dálné zjevy, hle, saharská pustina!

 

Po ní džungle, deštný prales, snad i řeka Amazonka,
poté zase pyramidy, kde leží slavná faraonka.
Jen spi, Břéťo, sladkým snem,
jen sni dál o výletě úžasném.