Zahrada z ledu

Bobříka sta chvil v třetím kole ulovila slečna Newika Shelley Lovecraft a to ve formě double drabble. -*- Zima. Chlad. Ledové vločky, jindy tajemné krasavice, byly nyní proměněny vichrem v naostřené jehličky. Ode dne, kdy začala mrazivá bouře, i srdce lidí ztvrdla a obrnila se. Nikomu se nechtělo vycházet z domovů, kde zatím držely teploty, při kterých nezamrzala voda. V tomto počasí se potácel po pláni za vesnicí. Každý den ze sněhu tvořil obrazce a tvary. Pokaždé na svém díle pracoval, dokud mu nezmodraly prsty chladem a celé mohutné tělo zahalené do kožešin se neroztřáslo ve snaze samo sebe zahřát. Pod teplem jeho rukou vznikala zahrada exotických květin a stromů ze všech koutů světa, které navštívil, sjednocená zářivou bílou barvou. Byly to týdny práce, při...

Autor : dne 11/06/2020 | Literární bobříci, Bobřík sta chvil, Ze STOklas | 0 komentářů

Pohádka o Lamičce

Je sice pravé poledne, ale i po obědě někteří chodí spát. A pro ně je tu pohádka z pera Gity Hrdličkové. Snad si ji užijete stejně jako bobřík spánku. -*- Bylo, nebylo… za sedmero horami a devatero řekami se rozkládal šeříkový háj, který byl domovem rodince lam. Maminka Lama i Tatínek Lama byli spořádaní, dobře vychovaní a vcelku prakticky smýšlející tvorové. Jejich dítě, kterému pro malý vzrůst nikdo neřekl jinak než Lamička, bylo vyložený snílek a ke spořádanosti svých rodičů mělo dost daleko a k praktičnosti ještě dál. Lamička se v jednom kuse zapomínala v říši snů a poklidný život v šeříkovém hájku by nejraději vyměnila za to být jednorožcem, který umí čarovat a každá den zažívá neuvěřitelná dobrodružství. Uklidit si pokoj nebo vynést odpadkový koš do...

Autor : dne 11/06/2020 | Literární bobříci, Bobřík spánku | 0 komentářů

Zelený čaj

Právě ulovený bobřík velkých citů a Saiph ví, že kvůli té pravé lásce může klidně vystydnout i čaj. -*-   Kouřil. Požitkářsky svíral cigaretu mezi prsty, pohled upřený do dáli a nikam. Před sebou měl světla nočního života, ale nevnímal je. Seděl, přemýšlel a zároveň se snažil na nic nemyslet. Kouř vydechoval v téměř pravidelných intervalech. Třásl se zimou, byl oděný pouze do tenkého bavlněného trika a černých boxerek. Bylo sice ještě léto, ale noci byly posledních pár týdnů chladnější než obvykle. Přesto se nezvedl. Zhluboka se nadechl, dokouřil cigaretu, roztřesenými prsty vytáhl další. Nahnul se, ze stolu si podal zapalovač. Zaplál oheň. Vdechl kouř do plic, přivřel oči. Bylo mu vlastně docela příjemně. Myslel si, že jakmile celý tenhle…...

Autor : dne 11/06/2020 | Literární bobříci, Bobřík velkých citů | 0 komentářů