DM 38 – Cerridwen
Hlučností ticha. Všude bylo ticho – i když, ne tak docela.Počítač tiše vrněl a hučel stejně jako vždycky. Lžička od jogurtu bouchala o vnitřek hrnku s čajem, jak se do něj snažila vmíchat cukr.Kručelo jí v žaludku, jen tak mírně, aby to celou tu idylku nerušilo. Klapání klávesnice, tak trochu zbytečné, ale žádný svědek nebyl na obzoru.A pláč. Pronikavý, žalostný a lítostivý pláč. Zároveň zadržovaný, protože ji učili, že brečet se nemá, že je to nedůstojné a nesprávné.Občas kolem projel vlak, v jednu chvíli vždy nesnesitelně hlasitý.Ale jinak – jinak bylo ticho. Jako vždycky. Ty zvuky beztak nikdo neslyšel.
DM 38 – Janel
Hlučností ticha. Často si stěžovala, že je v jejich domě příliš hluku. Že tam stále někdo vříská a pořvává a že se nemůže v klidu ani učit, ani spát, ani cokoli jiného. Tlupa jejích mladších sourozenců vydávala tolik hluku, kolik by od nich nikdo nečekal. A tak prohlašovala, že jsou tím nejhorším, co ji kdy potkalo.Když teď ale seděla v prázdném pokoji na koleji, daleko od rodiny, daleko od všech přátel a známých, daleko od veškerého zázemí, které znala a milovala, najednou jí přišlo, že hlučnost ticha, které jí tlačilo na ušní bubínky, je daleko horší než cokoli, co zažila předtím.
DM 38 – Anseiola
Hlučností ticha. Ticho. To řvoucí, srdceryvné ticho. Tak sakra něco řekni! Nedívej se na mě těma očima, já dobře vím, že se zlobíš. Ale nemluvíš se mnou. Snesla bych všechno, křik, vztek… Jen ne to mlčení, které drásá nervy. To ticho se mi dostává do hlavy, všechno tam požírá. A křičí. Křičí, že ač se tváříš jako kámen, uvnitř tebe to vře. A já stále čekám na tu lavinu. A přeju si, aby už spadla. Abychom si všechno vyříkali a bylo zase dobře. Ale všechno, čeho se mi dostává, je mlčení. To jsem ti tolik ublížila, že už se mnou nedokážeš mluvit?
DM 38 – Profesor
Hlučností ticha. Danielova siesta. Večerní slunce se pomalu klonilo k západu, zbarvujíc přitom říční břeh do měkkého odstínu červené. Daniel seděl na poloostrově oddělujícím slepé rameno, na jehož břehu tábor stál, od vlastního toku. Jeho oblíbené místo bylo od zbytku areálu oddělené houštinou olšin tvořících, jak on sám tvrdil, jeden z posledních pseudolužních lesů v kraji a úzký pruh rákosu.Několik metrů před nehybným mužem prořízlo hladinu rybí tělo ve skoku. Když se o zlomek vteřiny později ozval třesk dopadu, kantor sebou trhl. Pousmál se.Hluk působený studenty, kteří si stejně jako on užívali volný večer, pronikal clonou rákosí podivně ztlumený. Konečně měl...
DM 38 – Caitlin
Hlučností ticha. Očima projel temnou místnost před sebou. Sáhl do kapsy a vytáhl baterku. Pátravě zkoumal vše, co se dostalo do světla. Někde to tu musí být. Věděl to. To ticho ho děsilo. Moc dobře si uvědomoval, že „oni“ nevydávají žádný zvuk. Nikde neslyšel ani zavrzání podlahy. A přese všechno tohle se mu zdálo, že mu v uších dočista něco řve. Ticho bylo tak hluboké a mocné, až ho jeho hlučnost ochromovala. Vzduch prolomoval jen jediný zvuk, jeho hlasitý dech. Zamířil ke dveřím. Měl strach. Něco se mihlo ve světle baterky a zmizelo za ním. Otočil se. Bylo to poslední, co udělal.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
