Obrázkové drabble II. od Caitlin

Další z nejlepších příspěvků do soutěže Obrázkové drabble, kolo druhé. „Tati, proč to děláme?“ fňukl malý chlapec. S hrůzou v očích civěl na město v troskách a plamenech, ale i na zástup lidí před ním. Viděl, jak všichni na konci skáčou, nechápal proč. „Nic jiného nezbývá, synku, už není život, naděje, Bůh, co by nás zachránil… Nač prodlužovat utrpení?“ usmál se muž hořce. Chlapcovy oči se zaleskly. „Ale… přece to nemůžeme vzdát! Musíme bojovat!“ „Tento boj už jsme prohráli dávno. Oni vyhráli.“ Posunuli se v řadě. Chlapec se rozhlédl po temném světě. „Ne!“ vykřikl a vytrhl se otci. Běžel pryč, na druhou stranu. „Hloupý kluk,“ zamumlal muž… a pak...

DM 39 – Caitlin

Kyselá pomsta. Doplněno v bonusovém kole. Byla v kuchyni a její muž si četl noviny. Najednou měla v ruce tác se dvěma šálky čaje. Podala jeden manželovi a ten beze slova začal srkat, ani neodtrhl oči od novin. Záludně se usmála a vymáčkla si do čaje citron. Ucucla. Zašklebila se, když zjistila, že čaj je už moc kyselý. Manžel dopil. Několik vteřin poté vyděšeně pohlédl na svou ženu. Chytil se nejprve za krk, pak za břicho. Těžce dýchal. Nevydal ani slovo, jen padl na podlahu. Mrtev. Žena zamíchala lžičkou v čaji, usrkla a kysele se usmála. Už dávno jsem ti, můj drahý, řekla, že se pomstím!

DM 37 – Caitlin

Růžové brýle Doplněno v bonusovém kole. „Tak už si něco sakra vyber!“ Nervně jsem přešlápla z nohy na nohu. „No jo, sim tě,“ odbyla mě Lenka, ale stejně pokračovala dál ve vybírání nových slunečních brýlí. „Už u toho stojanu stojíš čtvrt hodiny!“ Ani se mi nesnažila odpovědět. Pořád brala do rukou další a další brýle a s žádnýma nebyla spokojená. Najednou ji pohled spadl na růžové pruhované plastové brýle. „Ty jsou krásný!“ zašvitořila nadšeně. „Vždyť je to jen kus plastu, proboha! Nejsou ani proti slunci! A přes ten plast nic neuvidíš.“ „Ale jsou teď in,“ odfrkla a zbožně se prohlížela v zrcadle. Jak já nesnáším...

DM 35 – Caitlin

V zajetí múzy. Doplněno v bonusovém kole. Básník seděl pod oknem, kudy do místnosti zářil svit luny. Vedle něj byla na stolku malá svíčka, jejíž plamínek se jemně třepotal. Muž psal a škrtal. Pořád to nebylo ono. Zmuchlal papír do kuličky a začal nanovo. Inspirace nepřicházela. Tu najednou mu něco dýchlo na krk. Cítil, jak se mu teplý vzduch otírá o zátylek; vyvolalo to v jeho těle třes. Přec to nemohl být vítr, vždyť bylo zavřené okno.Vzduch v místnosti byl jiný, hutnější. V tu ránu ho napadl božský verš. Honem ho seškrábal na papír a na tváři se mu vytvořil úsměv. Díky ti, Múzo! zvolal v myšlenkách.

DM 32 – Caitlin

Hudba budoucnosti Doplněno v bonusovém kole. Starý děda položil noviny s datem 18. května 2057 na stůl. V tu ránu do pokoje vběhl malý chlapeček.„Mami, mami! Já už mám hlad!“Mladá žena sáhla do malého šuplíku. „Na,“ podala synovi dvě tobolky. Ten si je strčil do pusy a s blaženým výrazem odešel z pokoje.Děda se zamračil. „Měla bys tomu klukovi taky uvařit někdy něco pořádnýho, ne ho dopovat práškama.“„Jestli tím ‚pořádným‘ myslíš skutečné potraviny, pleteš se. Jejich hodnoty sacharidů, bílkovin a tuků jsou otřesně nevyrovnané. Doba se od přelomu tisíciletí změnila, tati.“Děda se kabonil dál. Jako dítě si takhle budoucnost teda...