DM 34 – Caitlin

Čekání na minulost Doplněno v bonusovém kole. Byla to láska na první pohled. On byl nádherný a chytrý; tolik ho milovala. Chodívali spolu ruku v ruce po pláži a koukali na západ slunce. Líbali se, objímali. Trávili spolu každičký den, nikdy se nedokázali plně nabažit jejich touhou jednoho k druhému. Přišel den, kdy on řekl, že ho povolali do války. Musel odejít, však slíbil jí: „Neboj, má lásko, já zas vrátím se pro tebe!“ A ona, uslzená od vzlyků, čekala. Čekala roky, on však stále nepřicházel. Již několik desítek let uplynulo, ona zestárla, však naděje na návrat svého milovaného ji nikdy neopustila. A tak čekala. A...

DM 28 – Caitlin

Hledat jehlu v kupce sena. Doplněno v bonusovém kole. „Tak do háje! Sakra, kam jsem ho dala?!“ křičela a pobíhala po místnosti sem a tam. Někde tu musí být! Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Bezradně se rozhlížela po bordelu, co měla v pokoji. Prozkoumala polici nad postelí. Nic. Probrala se všemi krámy, co měla na stole. Nenašla ho. Už nevěděla, kde by hledala. Koukala se po zemi, jestli ho někde neuvidí. Marně. Prohledala poličku s plyšákama. Ani tam nebyl. Pak otevřela šuplík u stolu a její zorničky se rozšířily. Konečně! Její malinkatý poklad! Sebrala bonbon, rozbalila a nadšeně strčila do pusy. Cítila se jako v Ráji.

DM 27 – Caitlin

Andělé všedního dne. Doplněno v bonusovém kole. Seděla v trávě a pozorovala malého človíčka, jak poletuje všude kolem a radostně výská. Její pětiletý chlapeček se právě snažil chytnout barevného motýlka. Ten jakoby tušil jeho cíl, se k němu jen trochu přiblížil, ale bravurně unikl dětské ručičce, která se po něm natahovala.„Mami, mami, podívej!“ křičelo dítko a ukázalo na motýla.Usmála se. „Vidím ho, je krásný.“„Já chci taky umět létat!“ zakabonil se klučík a rozběhl se k mamince.Ta se jen smála. „Ty jsi můj malý andílek,“ zašeptala mu do ouška. Kdyby tak každý den byl krásný jako tenhle. Pozorovala svého syna a měla důvod...

DM 22 – Caitlin

Život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, jaký bonbon si vybereš. Doplněno v bonusovém kole. Za úhledně poskládanou hromádkou triček objevila bonboniéru, kterou dala své dceři v únoru k narozeninám. Chvíli na ni koukala a pak ji vyhrkly slzy. Ano, Anička si přece vždycky schovávala sladkosti před svým mladším bráškou, aby ji je nesnědl. To bylo v době, kdy ještě byli spokojená rodina. A potom… přišla Anička s tím osudným návrhem, že jejich škola pořádá výměnný pobyt studentů do Ameriky. Nemohla si pomoct, jiskřičky v očích její dcery tak nadšeně poskakovaly, nedokázala ji to zakázat. Pak už jen slyšela tu děsivou zprávu o letecké katastrofě a věděla, že její Anička se už domů nikdy...

DM 42 – Caitlin

Něco končí, něco začíná. Uteklo to rychle, ani nevěděla jak. Přísahala by, že je to jako včera, co říkala, že jsou tu konečně prázdniny. Jela k moři, na tábor, týden strávila u babičky na vesnici, třikrát spala u kamarádky, několik dní měla i brigádu. Nebyl snad den, kdy by se nudila. Možná proto to tak uteklo. Když se člověk baví, čas vždy letí kupředu jako splašený. Ale teď už je jednatřicátého srpna. Věděla, že zítra ji zas čeká škola, že dalších deset měsíců se bude dennodenně modlit, už aby byly ty prázdniny. Deset měsíců. Tak dlouhou dobu se zas bude muset mořit nudným učením.