DM 42 – Caitlin

Něco končí, něco začíná.

Uteklo to rychle, ani nevěděla jak. Přísahala by, že je to jako včera, co říkala, že jsou tu konečně prázdniny. Jela k moři, na tábor, týden strávila u babičky na vesnici, třikrát spala u kamarádky, několik dní měla i brigádu. Nebyl snad den, kdy by se nudila. Možná proto to tak uteklo. Když se člověk baví, čas vždy letí kupředu jako splašený. Ale teď už je jednatřicátého srpna. Věděla, že zítra ji zas čeká škola, že dalších deset měsíců se bude dennodenně modlit, už aby byly ty prázdniny. Deset měsíců. Tak dlouhou dobu se zas bude muset mořit nudným učením.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *