DM 32 – Caitlin

Hudba budoucnosti Doplněno v bonusovém kole. Starý děda položil noviny s datem 18. května 2057 na stůl. V tu ránu do pokoje vběhl malý chlapeček.„Mami, mami! Já už mám hlad!“Mladá žena sáhla do malého šuplíku. „Na,“ podala synovi dvě tobolky. Ten si je strčil do pusy a s blaženým výrazem odešel z pokoje.Děda se zamračil. „Měla bys tomu klukovi taky uvařit někdy něco pořádnýho, ne ho dopovat práškama.“„Jestli tím ‚pořádným‘ myslíš skutečné potraviny, pleteš se. Jejich hodnoty sacharidů, bílkovin a tuků jsou otřesně nevyrovnané. Doba se od přelomu tisíciletí změnila, tati.“Děda se kabonil dál. Jako dítě si takhle budoucnost teda...

DM 23 – Alisma

Veni, vidi, vici Doplněno v bonusovém kole. Ta třída byla postrach. Z nejvybranější smetánky se do ní sešlo tolik zlobivých a neposlušných dětí, že to ani nebylo možné. Škola známá svým heslem „Nechejte děti dělat to, co je baví.“ nemohla najít žádné rozumné řešení. Bylo pochopitelné, že studenti učitelky ignorovali, to také dělaly děti i v jiných třídách, ale když již třetí slečna s vynikajícím doporučením utekla z hodiny s pláčem, ředitelka poznala, že je třeba něco udělat. Slečně Zuzaně zprvu nevěřila. Když ale po hodině nakoukla do třídy a viděla tiché děti, jak si opisují zadání domácího úkolu, mohla v jejích očích přečíst: „Veni, vidi,...

DM 34 – Caitlin

Čekání na minulost Doplněno v bonusovém kole. Byla to láska na první pohled. On byl nádherný a chytrý; tolik ho milovala. Chodívali spolu ruku v ruce po pláži a koukali na západ slunce. Líbali se, objímali. Trávili spolu každičký den, nikdy se nedokázali plně nabažit jejich touhou jednoho k druhému. Přišel den, kdy on řekl, že ho povolali do války. Musel odejít, však slíbil jí: „Neboj, má lásko, já zas vrátím se pro tebe!“ A ona, uslzená od vzlyků, čekala. Čekala roky, on však stále nepřicházel. Již několik desítek let uplynulo, ona zestárla, však naděje na návrat svého milovaného ji nikdy neopustila. A tak čekala. A...

DM 32 – Evelina

Hudba budoucnosti. Doplněno v bonusovém kole. Nad Londýnem se stahovala mračna. Opět se schylovalo k bouři. V jednom viktoriánském domě stála u okna mladá žena a rozčileně pozorovala okolí. U krbu seděla stařičká dáma a melodickým hlasem vyprávěla příběhy budoucnosti. Mluvila o zázračných strojích, mluvila o bezdrátové komunikaci. Vyprávěla fantastické příběhy z virtuálního světa, povídala o krásných robotech. Mladá žena tiše naslouchala a mlčela. V duši však křičela a zoufala. Tolik toužila vypadnout z téhle prokleté viktoriánské doby. Chtěla poznat budoucnost, chtěla na vlastní oči vidět všechny ty zázraky, o kterých vyprávěla stará cestovatelka a časovládkyně. Věděla, že se narodila pro jinou dobu. Snad jednou....