DM 36 – Evelina

Tři oříšky pro nikoho.  Doplněno v bonusovém kole. Marianne se zájmem prohlížela nádherně zdobené dámské střevíce, nejspíš z neoviktoriánské doby. Nebyly to obyčejné střevíce. Tyto byli okřídlené, chvílemi se drobná stříbrná křidýlka hýbala. Na každé střevíci byli podivuhodné hodinky. „Ach, ty jsou krásné. Pro koho vlastně jsou, strýčku?“ tázala se baculatého hodináře, který zrovna kreslil stroj času. „To je dlouhý příběh, Marianne.“ mávl rukou a pak se zarazil. „Vlastně, to je jedno, má drahá. Už si pro ně nikdy nepřišla.“ prohlásil vyhýbavým tónem a pokrčil rameny. „To je vskutku zajímavé. Kouzelné střevíce pro nikoho.“ Zamumlala Marianne a kroutila hlavou. Pokračovala v prohlídce a nechala střevíce svému smutnému...

DM 27 – Evelina

Andělé všedního dne Doplněno v bonusovém kole. Stine byla na své obvyklé večerní obchůzce. Seděla na střeše činžovního domu a znuděně okopávala nohama ve vysokých šněrovacích botách. Pravou ruku měla schovanou v kapse svého černého kabátu a láskyplně hladila svou zbraň ráži .22 s tlumičem. Líně přejížděla pohledem náměstí pod sebou, až to uviděla. Ozbrojení maskovaní muži pronásledovali úředníka. Stine ani na chvilku neváhala a už na ně mířila svou zbraní a během čtyř sekund byli oba padouši mrtví. Mladý úředník poté padl na kolena a se slzami v očích děkoval bohu za svůj zachráněný život. Děvče se svérázně usmálo a odešlo. V dálce se ozvaly...

DM 25 – Evelina

Nikdy neříkej nikdy. Doplněno v bonusovém kole. „Nikdy se už ale nemůžeš vrátit zpátky do své doby, děvenko. Vážně to tak chceš, Marianne?“ Elegantní dáma pomalu popotáhla z cigarety. Stála zády k mladé ženě, která se tvářila velmi odhodlaně. Marianne se zhluboka nadechla a vyřkla svůj souhlas: „Ano, madam. Chci. Narodila jsem se pro jinou dobu. Pro budoucnost.“ Postarší dáma vydechla kouř a pobaveně se zasmála. Nakonec se k ní otočila čelem a sjela Marianne pobaveným pohledem. „Jsi naivní, dítě. To samé jsem si ve tvém věku myslela též. Nu, dobrá. Je to tvé poslední slovo? Jsi si jistá?“ „Ano. Už se nikdy nevrátím domů,“ odvětvila...

DM 32 – Evelina

Hudba budoucnosti. Doplněno v bonusovém kole. Nad Londýnem se stahovala mračna. Opět se schylovalo k bouři. V jednom viktoriánském domě stála u okna mladá žena a rozčileně pozorovala okolí. U krbu seděla stařičká dáma a melodickým hlasem vyprávěla příběhy budoucnosti. Mluvila o zázračných strojích, mluvila o bezdrátové komunikaci. Vyprávěla fantastické příběhy z virtuálního světa, povídala o krásných robotech. Mladá žena tiše naslouchala a mlčela. V duši však křičela a zoufala. Tolik toužila vypadnout z téhle prokleté viktoriánské doby. Chtěla poznat budoucnost, chtěla na vlastní oči vidět všechny ty zázraky, o kterých vyprávěla stará cestovatelka a časovládkyně. Věděla, že se narodila pro jinou dobu. Snad jednou....

DM 34 – Evelina

Čekání na minulost Doplněno v bonusovém kole. „Tohle nemůže nikdy vyjít,“ kroutil hlavou mladý muž a nevěřícně koukal na svého parťáka. Jeho parťák ho vnímal jen napůl – pohledem propaloval stroj času a jen cosi nesrozumitelného zabručel. Jeho přítel ale nepřestal naléhat: „Ona to nemůže stihnout, ten stroj jsme opravili moc pozdě. Teď už nejspíš umřela.“„Já tomu nevěřím,“ namítl mladík vzdorovitě a stále propaloval stroj pohledem. „Já vím, že se naše kapitánka stihne vrátit z minulosti včas.“„Blbost!“ sykl ten druhý muž rozčileně, když tu najednou… cosi bliklo. Oba zmlkli a ani nedýchali. Napětí bylo cítit ve vzduchu. A ona se zhmotnila z ničeho uprostřed...