DM 27 – Linn

Andělé všedního dne Doplněno v bonusovém kole. Andělé jsou všude kolem nás, to jen my si namlouváme, že neexistují. Čemu se rozhodneme uvěřit, to se stane. Jestliže nevěříme na anděly, žádní pro nás existovat nebudou. Jak prosté! Jak těžké… jak těžké je uvěřit, že nám anděl pomůže v těch nejhorších situacích. Jen díky němu dostaneme to báječné vnuknutí, či prostě jen budeme mít štěstí!Ale lidé, kteří na anděly věří, je mají. Ty bytosti popisované v pohádkách, s křídly a v krásných bílých šatech… to jsou jen pohádky. Ve skutečnosti anděl žije v každém z nás. Jen je třeba tomu uvěřit a nechat jej vyplout na...

DM 40 – Alisma

Tajná závislost Doplněno v bonusovém kole. Všichni ji znali jako dokonalou dámu. Vždy připravenou, elegantní, mající bravurní odpověď.Tato žena objížděla školy a snažila se do tupých hlav studentů dostat alespoň smítka vzdělanosti.“Romantické a jiné brakové romány nesmíte číst! Mnohem lépe věnujete svůj čas hodnotné klasické literatuře! Kdo čte jen pro potěchu, měl by se nad sebou vážně zamyslet,“ hřímala, zatímco studenti se choulili do svých židlí.Pak dojela domů, pečlivě zatáhla závěsy a se slastným pocitem vytáhla zpoza křesla knihu.Milostné příběhy mladého pacholka Josefa.Vytáhla záložku a dala se do čtení s vědomím, že o její tajné závislosti se nikdy nikdo nesmí...

DM 34 – Evelina

Čekání na minulost Doplněno v bonusovém kole. „Tohle nemůže nikdy vyjít,“ kroutil hlavou mladý muž a nevěřícně koukal na svého parťáka. Jeho parťák ho vnímal jen napůl – pohledem propaloval stroj času a jen cosi nesrozumitelného zabručel. Jeho přítel ale nepřestal naléhat: „Ona to nemůže stihnout, ten stroj jsme opravili moc pozdě. Teď už nejspíš umřela.“„Já tomu nevěřím,“ namítl mladík vzdorovitě a stále propaloval stroj pohledem. „Já vím, že se naše kapitánka stihne vrátit z minulosti včas.“„Blbost!“ sykl ten druhý muž rozčileně, když tu najednou… cosi bliklo. Oba zmlkli a ani nedýchali. Napětí bylo cítit ve vzduchu. A ona se zhmotnila z ničeho uprostřed...

DM 24 – Janel

Světla severu Doplněno v bonusovém kole. Z nebe se spouštěly provazce a záhyby světel a jako obrovský závěs se rozprostíraly po obloze, kam jen oko dohlédlo.Svírala její ruku pevným stiskem malého dítěte a v očích se jí odrážela ta tančící záře. Urovnala potrhané pokrývky kolem jejího vyhublého tělíčka.„Co to je, maminko?“„To jsou světla severu, miláčku. Polární záře.“„To je ale krása! Maminko, teď se nám nic nestane. To světlo nás ochrání. Je moc krásné na to, aby nás nechalo zemřít. Bude to v pořádku, viď, mami?“ Na tváři jí zářil důvěřivý úsměv.„Jistě, miláčku,“ zašeptala a přihodila na oheň jejich poslední zbytky...

DM 35 – Siny

V zajetí múzy Doplněno v bonusovém kole. Kreslil celou noc. Načrtával tváře ze svých snů, stínoval jejich nepřesné obrysy. Sotva dokončil jeden, už mě na paměti další. Levou rukou si zalil kávu a pravá už dodělávala tu tajemnou kápi.V bytě bylo šero, žaluzie zatažené, sotva by zjistil, že už svítalo, kdyby někdo nezaklepal na dveře.,,Filipe? Dělej, ujede nám autobus…“ Další ráno, zase do školy. Ale ne, dnes ne! Teď přece nemohl odejít, když měl tolik nápadů a tak jen odsekl:,,Jdi sám, mám chřipku.“Ale sotva ticho ponurého pokoje vyrušil hlas, múza zmizela.,,Zatraceně!“ vzpomněl si náhle.,, Na tu závěrečnou písemku z matiky přece nesmím...