DM 26 – Janel
„A babičko? Proč máš tak velké oči?“ Doplněno v bonusovém kole. V zemi pohádek panovala všeobecná deprese. Děti na ni totiž vlastně už zapomněly. Málokdo se ještě občas odtrhl od počítače a sedl si ke knížce, aby si přečetl tu o Červené Karkulce, Popelce či Šípkové Růžence. A tak pohádkové bytosti pěkně zvlčily. Popelka z dlouhé chvíle louskala svoje oříšky jako na běžícím pásu a přestala si hlídat linii, Šípková Růženka už měla proleženiny a pěknou migrénu z přespalosti, Červená Karkulka se pěkně opila tím vínem, které původně nesla babičce a vlk… chudák vlk se z toho pomátl a neustále si brumlal pod nosem „A babičko? Proč máš tak velké...
DM 34 – Siny
Čekání na minulost Doplněno v bonusovém kole. Věděla, že to takhle dopadne. Všichni kolem jí to přece stokrát říkali – Všechno, co uděláš, se ti jednou vrátí. Nikdy je nechtěla poslouchat, ale vždycky si uvědomovala, že mají pravdu. Jenže jí to bylo stejnak jedno. Život ji ani moc nebavil a lítala z maléru do maléru. Ale pak se rozhodla začít znovu. Utekla pryč od všeho, změnila se. Najednou svět nabyl barev a vypadal lepší. Našla práci, platila nájem a konečně opravdu ŽILA. Člověk může zapomenout na minulost….ale minulost nezapomene. A tak teď seděla na okraji skály a hledala jediný důvod, proč se navždy s tou minulostí nespojit....
DM 27 – Evelina
Andělé všedního dne Doplněno v bonusovém kole. Stine byla na své obvyklé večerní obchůzce. Seděla na střeše činžovního domu a znuděně okopávala nohama ve vysokých šněrovacích botách. Pravou ruku měla schovanou v kapse svého černého kabátu a láskyplně hladila svou zbraň ráži .22 s tlumičem. Líně přejížděla pohledem náměstí pod sebou, až to uviděla. Ozbrojení maskovaní muži pronásledovali úředníka. Stine ani na chvilku neváhala a už na ně mířila svou zbraní a během čtyř sekund byli oba padouši mrtví. Mladý úředník poté padl na kolena a se slzami v očích děkoval bohu za svůj zachráněný život. Děvče se svérázně usmálo a odešlo. V dálce se ozvaly...
DM 33 – Cerridwen
Ten, kdo je neviděný Doplněno v bonusovém kole. Vždycky tam byl někdo takový. Svědek, kterého nikdo neviděl. Přitom jinak by to byla tak skvěle připravená vražda! Dokonalý zločin. Nikdo nezná jejich jména. Oběti a vrazi poutají pozornost, ne někdo, kdo prochází kolem a nejde svědčit, protože se bojí o svůj vlastní krk. Ale občas překročí svůj vlastní stín a vydá se do nebezpečí. Je tam, když už si zločinec myslí, že utekl všemu kromě vlastního svědomí. Objeví se. Jenom je potřeba čekat, čekat na tu správnou chvíli, kdy se ona domnělá dokonalost promění v prach. Pak už je pozdě přemýšlet, jestli náhodou někde ve stínu hrůzou nesvítily...
DM 27 – Alisma
Andělé všedního dne Doplněno v bonusovém kole. Jsou dny, kdy se člověku nic nedaří. Zaspí důležitou schůzku a čerstvě vyžehlenou košili si polije čajem. Při sprintu na autobus zakopne a ze země se dívá, jak odjíždí a už ví, že dnes se nemůže nic povést. V takových chvílích má člověk většinou jen dvě možnosti. Může zalézt do postele a celý ten pošmourný den prospat a nebo si nechat kydat hnůj na hlavu. Je tu ale třetí možnost. Někdo, kdo vás ráno probudí místo budíku. Kdo vám vyžehlí novou košili a nabídne se, že vás na tu důležitou schůzku zavede. Jsou to naši blízcí, naši andělé všedního dne…
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
