Hlučností ticha.
Ticho. To řvoucí, srdceryvné ticho. Tak sakra něco řekni! Nedívej se na mě těma očima, já dobře vím, že se zlobíš. Ale nemluvíš se mnou. Snesla bych všechno, křik, vztek… Jen ne to mlčení, které drásá nervy. To ticho se mi dostává do hlavy, všechno tam požírá. A křičí. Křičí, že ač se tváříš jako kámen, uvnitř tebe to vře. A já stále čekám na tu lavinu. A přeju si, aby už spadla. Abychom si všechno vyříkali a bylo zase dobře. Ale všechno, čeho se mi dostává, je mlčení. To jsem ti tolik ublížila, že už se mnou nedokážeš mluvit?
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!