Hlučností ticha.
Často si stěžovala, že je v jejich domě příliš hluku. Že tam stále někdo vříská a pořvává a že se nemůže v klidu ani učit, ani spát, ani cokoli jiného. Tlupa jejích mladších sourozenců vydávala tolik hluku, kolik by od nich nikdo nečekal. A tak prohlašovala, že jsou tím nejhorším, co ji kdy potkalo.
Když teď ale seděla v prázdném pokoji na koleji, daleko od rodiny, daleko od všech přátel a známých, daleko od veškerého zázemí, které znala a milovala, najednou jí přišlo, že hlučnost ticha, které jí tlačilo na ušní bubínky, je daleko horší než cokoli, co zažila předtím.
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!