Hrozba z vesmíru – 20. Šťastný konec (?)
Nyní si mohli konečně vybrat zaslouženou dovolenou. První po těch více jak osmi letech! A že už ji potřebovali jako sůl! Kde jinde ji strávit, než v klidu a daleko od všech problémů a od lidí. Teď ať se pro změnu starají jiní.Vzali proto své rodiny, samozřejmě Mazlíčka, jak jinak, a za pomocí nových přátel z vesmíru na dva roky odcestovali na svou starou známou Temnou planetu. Už dlouho, opravdu velmi dlouho se jim stýskalo po jejím klidném přijetí. Akorát tentokrát se na ni trošku lépe vybavili. Co dodat na závěr? Je jen na nás, jak se postavíme k podmínce Konfederace. Budeme se dál chovat hůř než zvířata, dokud nás to samé úplně nezahubí a nezemřeme osamoceni ve vesmírné karanténě, nebo se chopíme jejich výzvy a dokážeme začít uvažovat jako civilizovaní lidé?...
Hrozba z vesmíru – 19. Příjetí
Po dalších třech dnech čekání se průchod do lodi otevřel a stanuli v nich dva prazvláštní tvorové. Asi dva metry vysocí, malá hlava posetá osmi tykadly, z nichž každé měřilo asi půl metru a hýbaly se do všech stran. Široký trup, dvě úzké, ale dlouhé ruce a tři masivní nohy. Nebyli oblečeni, jen porostlí hnědou srstí. Když se lidé probrali z šoku při pohledu na ta odporná zjevení, potichu stáli a vyděšeně je pozorovali, krve by se v nikom nedořezal.A pak jeden z nich promluvil. Mluvil pomalu, jako by mu dělalo obrovské potíže používat anglická slova, ale plynule. Velmi pomalu a rozvážně říkal: „Blahopřejeme! Jsme zástupci Celovesmírné konfederace myslících civilizací a je naší milou povinností vám oznámit, že jsme se na základě dlouhého zkoumání vašeho druhu...
Hrozba z vesmíru – 18. Den Dé
Nic netrvá věčně, a tak i chvíle pravdy měla nastat. Jednoho dne byly zachyceny signály, že se blíží kosmická loď, která nebyla nahlášena a neodpovídá naváděcím střediskům. Nemohlo být pochyb, ti, kteří ji viděli, poznali ihned, že není pozemské výroby. A podle popisu, jenž ihned poslali Mikovi s Petem v ní poznali loď Bytostí.Jak rychle se objevila, tak rychle také odletěla zpět. Nevěděli, co si o tom mají myslet, vždyť pokud byly jejich zbraně účinné, měly být Bytosti mrtvé. Tak jak by potom mohly odletět? Však kdyby účinné nebyly, kdo nebo co by jim zabránil, aby Zemi zničily? Vždyť to bylo přesně to, kvůli čemu sem přiletěly. Jediné možné vysvětlení, které je napadlo bylo, že Bytosti opravdu zemřely, ale jejich palubní počítač byl naprogramován, že v případě,...
Tluče bubeníček
Drabble do úkolu z Literárního semináře.Ze všech koutů rozsáhlé Paříže se ozývá bušení bubnů. Na náměstí se již shromáždil dav očekávající noblesní hlas soudce. Uprostřed náměstí se skví gilotina a nad ní se pyšně dívá krutovládce – Napoleon. Ke gilotině vedou střapatého mladíka, který má zaplatit za své činy proti vládci. Když ho popravčí dovede ke gilotině, připoutá mu hlavu na špalek. Celé náměstí ztichne a Napoleon se mladíka otáže: „Máš ještě poslední přání, troufalý a ničemný chlapče?“ Mladík pozvedne hlavu, podívá se Napoleonovi chladně do očí a řekne: „Tohle je teprve začátek,“ položí hlavu, zavře oči a náměstím se rozlehne svist...
Část pátá – O vítězstvích a porážkách
Pátá část sedmého díla právě začíná „Nech je chvíli odpočinout,“ prohlásil Larcos a Helena sebou trhla. „Nač by jim to bylo? Už je čeká jen cesta ven,“ podotkla tiše a toužila po tom, aby zmizel od jejího stolu. Věděla, že má zarudlé oči od pláče. „Pokud o to stojíš, můžeš ho oživit. Nebyla bys ani první, ani poslední, kdo by po prvním výběru chtěl věci změnit,“ vysvětlil jí a konejšivě ji poplácal po rameni. Nedůvěřivě se na něj podívala. „Jsme taky jen bytosti. Toužíme po životě a nechceme ubližovat. Ale je to naše práce! Máme tu výhodu, že dokážeme věci změnit. Byl ti dán dar, dobře to víš. Takže nechápu, proč bys ho nemohla využít, a změnit poslední úkol,“ vysvětlil jí a pousmál se. On to kdysi taky udělal. Bylo...
Část čtvrtá – Ohněm a chytrostí
Čtvrtá část sedmého díla právě začíná Helena sáhla po kapesníku a otřela si oči. Nevšimla si, že za ní stojí Larcos a pozoruje ji. Jen truchlila. Hobit sice splnil svůj úkol a zachránil svůj rod, ale také zemřel. Bylo to tak nespravedlivé! Překonal svůj největší strach. Doslova cítila, jak s ním lomcovala zimnice. Věděla o každé kapce potu, která mu stekla po zádech, když „procházel“ tunelem… Nemohla nic dělat… A to ji tížilo… Nadechla se a zmáčkla tlačítko na stole. -*- Dolnar naposledy pohladil chladnou ruku hobita, kterého nestihl ani pořádně poznat. Chersta raději zkoumala jeskyni a snažila se najít východ. Mealvin seděl u malého těla a měl zavřené oči. Země se zachvěla. Dolnar vyskočil na nohy a vytáhl meč, protože nevěděl,...
Těžký den – část pátá
Poslední část povídky je právě tady! „Tak co? Jak jsi dopadl měli jsme o tebe s Osikou strach.“ „No, já byl pryč.“ hlesne zmatený David. „To jsme taky viděli. Dotkl ses té koule a zmizel si. Co dál?“ „Já byl s ní. Ptala se mě na něco divného… Už nevím na co, ale říkala, že Felčar je v pořádku a úkol splnil.“ „Splnil? Vždyť zmizel.“ Svraštěla obočí Estel v údivu. Zamrkala na Osiku čekajíc vysvětlení. Ta pokývala hlavou. „Někdy správné řešení není zřejmé, ale projeví se při něm povaha.“ David otřepal nějak tomu nerozuměl. Zahleděl se totiž na elfku a začátek vílina projevu přeslechl. Estel ucítila ten pohled. Stáli tam tři metry od sebe upřeně si hleděli do očí. Nedívej se na mě tak! Jestli si myslíš, že já budu první, kdo uhne… připomínáš mi ztracené štěně. Jak...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
