Těžká hodina – část čtvrtá
Čtvrtá část povídky je tady. Elfka šokovaná náhlou ztrátou člena výpravy zírala do tmavého otvoru. Nemohla uvěřit, že by hobit zmizel. Zrovna on? Takový milý, moudrý zástupce veselého národa. Už od začátku si říkala, že právě on má právo na život. Kdo jiný? Jeho rod by snad mohl změnit zemi sice se zrovna nevyznačoval rozhodností spíše dbal na tradice a do ničeho se nemíchal, ale přesto bude svět o tolik chudší bez nich. Bez něho. Co, když se tohle stane za další léta elfům? Čeká je stejný osud? Vcucne je díra a bude konec? Ze snění ji vytrhla Osika. Položila ji lehce ruku na rameno. Stála tam vzpřímeně a majestátně dotýkaje se spravedlivě elfky i člověka. Oba náhle ucítili nitky jemných kořínků vystupujících z víliny dlaně. To nové, silné spojení způsobilo, že...
Čtvrtá síň pravdy – pátá část
Poslední část povídky je právě tady! Trojice Zástupců se ocitla v malé, temné síni. Její stěny byly hladké a tmavé, stejně jako podlaha a strop. Síň osvětlovala jedna jediná malá kamenná lampička z bílého křemene, umístěná těsně pod stropem ve středu prostory. Muž došel doprostřed a zvedl hlavu. Pak se rozhlédl kolem. Ke svému úžasu neobjevil žádný východ. Dveře, kterými vešli, se s hlasitým, nepříjemným bouchnutím, připomínajícím víko od rakve, zabouchly. Elfka s vílákem, stále se držíc za ruce, stáli za ním. Elfce z tváře nemizel lehce zpitomělý výraz, jakoby nevěděla, co se s ní děje. Pak vílák její ruku pustil a prošel se po obvodu čtvercové síně. Podroboval při tom pečlivému průzkumu každý centimetr stěny. Za chvíli však dorazil zpátky na místo, odkud vyšel,...
Čtvrtá síň pravdy – čtvrtá část
Čtvrtý díl povídky je tady. Netušená blízkost smrti halila zbylou trojici dusivým příkrovem zděšení. Hobitčin pád je zanechal v šoku. Jeskynní prostoru plnilo ticho, ticho, které bušilo, naléhalo a dravě útočilo na všechny smysly. Pak ho přerušilo zaskřípění. Skřípot rychle následovalo dunění, zvuky rychlého pohybu těžkých předmětů vzduchem a cvakání. Před užaslými zraky Zástupců se ve vzduchu skládala lávka z kamenů. Během dvou minut dosáhla druhé strany propasti. Nakonec se ozvalo hlasité klapnutí, jak na své místo dosedl poslední šutr, a znova zavládlo ticho. Muž se zvolna napřímil a beze slova vykročil k můstku. *** Hromovládce stěží překvapeně zamrkal, když se hobitka zřítila. Skoro si myslel, že to tentokrát všichni přežijí. Zamyšleně sledoval zbývající...
Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 5. kapitola
Poslední kapitola povídky je právě zde! Vyšší moc se podívala na své společníky. Guláš zamrkal všemi mastnými oky a Kocour naježil hřbet. Vyšší moc kývla na souhlas. Začala zpívat. Skála se roztřásla. Vchod, kterým přišli, zmizel. Zavalilo ho kamení. Víla celý výjev pozorovala zcela nezúčastněně. Dnes toho zažila více, než všechny její sestry za celý svůj život a patřičně ji to poznamenalo. Přišla i o ten zbyteček zdravého rozumu, který kdy měla. „Tak vílo,“ promluvila Vyšší moc. „Já, Kocour i Guláš odejdeme. Na Guláše čeká jeho žena Bramboračka, Kocour bude zase prohánět všechny kočky a já se potřebuju vyspat. Tvým úkolem bude najít cestu z této hory, je ti to jasný?“ Víla si strčila palec do pusy, avšak nepromluvila.¨ „Ňáú?“ „Glum…“ „Ňáu!“ „Glum!“ „Kušujte“...
Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 4. kapitola
Čtvrtá část povídky je tady. Vyšší moc pouze pokynula svým poskokům a ubohému zbytku, který měl za úkol zachraňovat vlastní rasu. Zamířila na druhý konec jeskyně, kde se nacházela veliká puklina, která vedla kamsi do dáli. „Ehm,“ Vyšší moc si odkašlala. „Kocoure?“ „Ňáu?“ „Jaký je další úkol?“ „No, to si už z nás děláš srandu!“ Lidská žena se mračila. „Tím chceš říct, že si ho nepamatuješ?“ „Tak podívej se, ty chytračko, čtyři úkoly by sis nezapamatovala ni ty! Měla jsem na to pouhopouhých tisíc let!“ Bránila se Vyšší moc. „Ňau, Prrrrsk!“ „No jasně!“ Ťukla se do čela Vyšší moc, napřed musíme sejít po tamté nebezpečné cestičce!“ Jako první vyrazil do tmy Kocour. V tlamce nesl Guláše, který pouze nepatrně hřál. Jakmile ostatní zjistili, že je zde nečeká žádné nemilé...
Povedlo se! Jsme venku!
Poslední část povídky je právě tady. Autorka: Derryka Fashionová Lidé se tak strašně zapovídali,že by to trvalo i rok,jenže je jeden Elf zastavil ,,Tak to by už stačilo nebo tu budeme trčet celý den!“Okřikl je a lidé se zastavili ,,No a když jsi tak chytrý,tak nám povíš co budeme dělat teď!“vykřikl na něj.,,No tak to stačí.“Odstrčila je dívka od sebe.Hůůů Hůů, ozvalo se zdálky.Najednou přiletěla sova a shodila dopis na zem a zase odletěla pryč.Elf vzal do rukou dopis,jenže se nechtěl odlepit od země. ,,Co to je??“naštvaně řekl elf.Víla vzala do rukou dopis a najednou ho měla v rukách,,Co to jako je!To to poslouchá jenom víly cc! “naštvaně řekl elf a začal trucovat,víla mezitím otevřela dopis a začala jemným hláskem číst,,Zdravím přátelé!Já vám musím říct, že víly...
Předposlední zkouška
Čtvrtá kapitola povídky je tady. Autorka: Derryka Fashionová Hobiti vyprávěli dlouhou dobu,co se dělo a strašně se omlouvali za to co udělali,ale naštěstí se dostali dál.Ostatní jim vynadali,ale zase omluvu přijali,ještě že jsou v hoře.Byla velká zima,jenom kamení a kapky co kapaly s hory.,,Kdo jde teď?“,,No přece lidský rod!“Ozvalo se ze skály,všichni se hrozivě lekly co to jen je.Najednou se objevil stín.Všichni se lekly až jim spadl kámen ze srdce,,Jen pojďte se mnou lidé.“Lidé následovaly stín,který je vedl hluboko do hory.,,Tu je magický kruh,chytnete se za ruky a pak jen počkáte přenese vás to nějak jinde tam vám už pomůže jenom jedna osoba,dál asi sami,jsem starý,takže nevím jestli jich tam bude víc nebo míň já palice hloupá.“Lidé si stoupli kolem čáry ve...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
