Část čtvrtá – Ohněm a chytrostí
Čtvrtá část sedmého díla právě začíná Helena sáhla po kapesníku a otřela si oči. Nevšimla si, že za ní stojí Larcos a pozoruje ji. Jen truchlila. Hobit sice splnil svůj úkol a zachránil svůj rod, ale také zemřel. Bylo to tak nespravedlivé! Překonal svůj největší strach. Doslova cítila, jak s ním lomcovala zimnice. Věděla o každé kapce potu, která mu stekla po zádech, když „procházel“ tunelem… Nemohla nic dělat… A to ji tížilo… Nadechla se a zmáčkla tlačítko na stole. -*- Dolnar naposledy pohladil chladnou ruku hobita, kterého nestihl ani pořádně poznat. Chersta raději zkoumala jeskyni a snažila se najít východ. Mealvin seděl u malého těla a měl zavřené oči. Země se zachvěla. Dolnar vyskočil na nohy a vytáhl meč, protože nevěděl,...
Těžký den – část pátá
Poslední část povídky je právě tady! „Tak co? Jak jsi dopadl měli jsme o tebe s Osikou strach.“ „No, já byl pryč.“ hlesne zmatený David. „To jsme taky viděli. Dotkl ses té koule a zmizel si. Co dál?“ „Já byl s ní. Ptala se mě na něco divného… Už nevím na co, ale říkala, že Felčar je v pořádku a úkol splnil.“ „Splnil? Vždyť zmizel.“ Svraštěla obočí Estel v údivu. Zamrkala na Osiku čekajíc vysvětlení. Ta pokývala hlavou. „Někdy správné řešení není zřejmé, ale projeví se při něm povaha.“ David otřepal nějak tomu nerozuměl. Zahleděl se totiž na elfku a začátek vílina projevu přeslechl. Estel ucítila ten pohled. Stáli tam tři metry od sebe upřeně si hleděli do očí. Nedívej se na mě tak! Jestli si myslíš, že já budu první, kdo uhne… připomínáš mi ztracené štěně. Jak...
Těžká hodina – část čtvrtá
Čtvrtá část povídky je tady. Elfka šokovaná náhlou ztrátou člena výpravy zírala do tmavého otvoru. Nemohla uvěřit, že by hobit zmizel. Zrovna on? Takový milý, moudrý zástupce veselého národa. Už od začátku si říkala, že právě on má právo na život. Kdo jiný? Jeho rod by snad mohl změnit zemi sice se zrovna nevyznačoval rozhodností spíše dbal na tradice a do ničeho se nemíchal, ale přesto bude svět o tolik chudší bez nich. Bez něho. Co, když se tohle stane za další léta elfům? Čeká je stejný osud? Vcucne je díra a bude konec? Ze snění ji vytrhla Osika. Položila ji lehce ruku na rameno. Stála tam vzpřímeně a majestátně dotýkaje se spravedlivě elfky i člověka. Oba náhle ucítili nitky jemných kořínků vystupujících z víliny dlaně. To nové, silné spojení způsobilo, že...
Čtvrtá síň pravdy – pátá část
Poslední část povídky je právě tady! Trojice Zástupců se ocitla v malé, temné síni. Její stěny byly hladké a tmavé, stejně jako podlaha a strop. Síň osvětlovala jedna jediná malá kamenná lampička z bílého křemene, umístěná těsně pod stropem ve středu prostory. Muž došel doprostřed a zvedl hlavu. Pak se rozhlédl kolem. Ke svému úžasu neobjevil žádný východ. Dveře, kterými vešli, se s hlasitým, nepříjemným bouchnutím, připomínajícím víko od rakve, zabouchly. Elfka s vílákem, stále se držíc za ruce, stáli za ním. Elfce z tváře nemizel lehce zpitomělý výraz, jakoby nevěděla, co se s ní děje. Pak vílák její ruku pustil a prošel se po obvodu čtvercové síně. Podroboval při tom pečlivému průzkumu každý centimetr stěny. Za chvíli však dorazil zpátky na místo, odkud vyšel,...
Čtvrtá síň pravdy – čtvrtá část
Čtvrtý díl povídky je tady. Netušená blízkost smrti halila zbylou trojici dusivým příkrovem zděšení. Hobitčin pád je zanechal v šoku. Jeskynní prostoru plnilo ticho, ticho, které bušilo, naléhalo a dravě útočilo na všechny smysly. Pak ho přerušilo zaskřípění. Skřípot rychle následovalo dunění, zvuky rychlého pohybu těžkých předmětů vzduchem a cvakání. Před užaslými zraky Zástupců se ve vzduchu skládala lávka z kamenů. Během dvou minut dosáhla druhé strany propasti. Nakonec se ozvalo hlasité klapnutí, jak na své místo dosedl poslední šutr, a znova zavládlo ticho. Muž se zvolna napřímil a beze slova vykročil k můstku. *** Hromovládce stěží překvapeně zamrkal, když se hobitka zřítila. Skoro si myslel, že to tentokrát všichni přežijí. Zamyšleně sledoval zbývající...
Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 5. kapitola
Poslední kapitola povídky je právě zde! Vyšší moc se podívala na své společníky. Guláš zamrkal všemi mastnými oky a Kocour naježil hřbet. Vyšší moc kývla na souhlas. Začala zpívat. Skála se roztřásla. Vchod, kterým přišli, zmizel. Zavalilo ho kamení. Víla celý výjev pozorovala zcela nezúčastněně. Dnes toho zažila více, než všechny její sestry za celý svůj život a patřičně ji to poznamenalo. Přišla i o ten zbyteček zdravého rozumu, který kdy měla. „Tak vílo,“ promluvila Vyšší moc. „Já, Kocour i Guláš odejdeme. Na Guláše čeká jeho žena Bramboračka, Kocour bude zase prohánět všechny kočky a já se potřebuju vyspat. Tvým úkolem bude najít cestu z této hory, je ti to jasný?“ Víla si strčila palec do pusy, avšak nepromluvila.¨ „Ňáú?“ „Glum…“ „Ňáu!“ „Glum!“ „Kušujte“...
Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 4. kapitola
Čtvrtá část povídky je tady. Vyšší moc pouze pokynula svým poskokům a ubohému zbytku, který měl za úkol zachraňovat vlastní rasu. Zamířila na druhý konec jeskyně, kde se nacházela veliká puklina, která vedla kamsi do dáli. „Ehm,“ Vyšší moc si odkašlala. „Kocoure?“ „Ňáu?“ „Jaký je další úkol?“ „No, to si už z nás děláš srandu!“ Lidská žena se mračila. „Tím chceš říct, že si ho nepamatuješ?“ „Tak podívej se, ty chytračko, čtyři úkoly by sis nezapamatovala ni ty! Měla jsem na to pouhopouhých tisíc let!“ Bránila se Vyšší moc. „Ňau, Prrrrsk!“ „No jasně!“ Ťukla se do čela Vyšší moc, napřed musíme sejít po tamté nebezpečné cestičce!“ Jako první vyrazil do tmy Kocour. V tlamce nesl Guláše, který pouze nepatrně hřál. Jakmile ostatní zjistili, že je zde nečeká žádné nemilé...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
