Vzdor osudu
„Já ale nechci takový život. Chci být malířkou, cestovat po světě a poznávat jeho krásy. Podívej, tohle jsem malovala pro vás. To jsi ty a…“„Zbláznila ses!“ vykřikne zlostně otec a vytrhne mi z ruky kresbu, rozezleně ji zmačká a odhodí ji do kouta. „Ty si nebudeš diktovat, co chceš! Vezmeš si Jerryho, je to dobrá partie a co víc si můžeš přát. Po boku takového muže. Jsi moje dcera a musíš mě poslechnout!“ „Ne, tati. Já chci svůj život,“ bránila jsem se dál i přesto, že jsem se strachy celá klepala. „Zřeknu se tě!“ křikl otec. Matka propukla v pláč a snažila se ho uklidnit. „Ne, Johne, ne. Je to naše dcera. Naše malá…“ „Běž do pokoje!“ řekl mi otec rozzuřeně a já jsem...
Vrána
Dovolte mi pochlubit se s jednou svojí šuplíkovou záležitostí. Měla by to být parodie na Havrana od známého spisovatele E. A. Poa v prostředí našeho milého hradu. Jestli je zdařilá, či nikoli posuďte sami. Oného dne, sám a s nožem, ruce smrdící tchořem, Do těžkého lektvaru byl jsem zrovna vnořen. O poledni slunečném, teplém, náhle ťukot probere mne, Zaklepání velmi hlasité – na rozpadlé dveře příliš poctivé. Řekl jsem si: „ Kdo to ruší v práci mojí! Návštěva? Nestojím o ni.“ Ztuhlý stojím nad dryákem v dosud nepoznaném běsu, Jež to zhušťovadlo způsobilo nestálost tomu hnusu. Srdce tluče, času málo, z úkolu zbylo pramálo. „Někdo přišel- profesor je u dveří. Toť návštěva brzká, Je to tak- nic nemám!“ Dlouho sedím jako kámen, strašné...
Jarní potěšení
Jaro je tady…Ach, jaro je nádherné, ptáčci cvrlikají, ale ty včely příšerné pořád mě kousat chtějí. Tuto skutečnost přecházím s úsměvem, radši si všímám vůně jara, oblékám se jarním oděvem, nežli včela bude stará. Tam je kopretina, támhle fialka, pampelišky rozkvétají, u jezera tančí rusalka, cítíme se jako na Havaji. Bude to už lepší jen, teplo, láska, květiny, každý další krásný den, jaro podepsalo listiny. Zamilovaný čas nastal, ptáčci přejí lásce, mladík pod třešeň chvátal, aby se věnoval své krásce. Už i vůně lahodné venku linou se z kvítí, kterou včela nabodne, když sluníčko svítí? Jaro je tady, co víc chtít můžeme, snad jen dobré rady, jaro si nakresleme! Redakční úpravy provedla Janel...
Zlomené křídlo
Povedený úkol z Literárního semináře Dívka sedící na parapetu okna stístěné místnosti pomalu otevřela oči. Po tváři se jí koulely slzy a smutně hleděla do dálky. Za oknem pršely dlouhé provazce deště. Plavovlasá dívenka pozvedla ruku a přitiskla ji k oknu a ze rtů jí vyšel pouhý povzdech. Rozhlédla se po místnosti, do kterého se jen stěží vešla maličká postel a obyčejný prádelník. Avšak dívka si pokoj zařídila podle svého. Na stěnách visely obrázky, které sama malovala. Když se po nich ohlédla, v očích jí zaplály malé jiskřičky. Na obrázcích byly výjevy z kouzelné země, byli na nich skřítci, víly, andělé a jiná úžasná stvoření. Na jednom papíře pověšeném hned nad postelí stálo: Lillien Cansingtonová, princezna víl. Lillien přešla ke své posteli a pohodlně se na...
DM – Drabble Maraton
Naostřete své brky, doplňte inkoust v kalamáři, popadněte múzu a připravte se na DM – Drabble Maraton. Celé letní prázdniny budou v čítárně zasvěceny této akci, ve které půjde o 4200 slov. Všichni víte, co je to drabble. Povídka přesně o sto slovech. A právě tato drabble ovládnou čítárnu. Nepůjde o nic složitého. Každý den vyjde nové téma. Od půlnoci budete mít 24 hodin na sepsání stoslůvky, kterou poté vložíte jako komentář přímo k článku s novým tématem. A další den znovu. Bojíte se, že nebudete stíhat veškerá témata a tak se nedopíšete až do finále? Však my víme, že vás čekají prázdniny a dovolené. Proto bude Drabble Maraton rozdělen do dvou částí. První část bude probíhat od 1.7. do 21.7. V tyto dny budou vycházet nová témata. Pokud vám nějaké uteče,...
Hrozba z vesmíru – 20. Šťastný konec (?)
Nyní si mohli konečně vybrat zaslouženou dovolenou. První po těch více jak osmi letech! A že už ji potřebovali jako sůl! Kde jinde ji strávit, než v klidu a daleko od všech problémů a od lidí. Teď ať se pro změnu starají jiní.Vzali proto své rodiny, samozřejmě Mazlíčka, jak jinak, a za pomocí nových přátel z vesmíru na dva roky odcestovali na svou starou známou Temnou planetu. Už dlouho, opravdu velmi dlouho se jim stýskalo po jejím klidném přijetí. Akorát tentokrát se na ni trošku lépe vybavili. Co dodat na závěr? Je jen na nás, jak se postavíme k podmínce Konfederace. Budeme se dál chovat hůř než zvířata, dokud nás to samé úplně nezahubí a nezemřeme osamoceni ve vesmírné karanténě, nebo se chopíme jejich výzvy a dokážeme začít uvažovat jako civilizovaní lidé?...
Hrozba z vesmíru – 19. Příjetí
Po dalších třech dnech čekání se průchod do lodi otevřel a stanuli v nich dva prazvláštní tvorové. Asi dva metry vysocí, malá hlava posetá osmi tykadly, z nichž každé měřilo asi půl metru a hýbaly se do všech stran. Široký trup, dvě úzké, ale dlouhé ruce a tři masivní nohy. Nebyli oblečeni, jen porostlí hnědou srstí. Když se lidé probrali z šoku při pohledu na ta odporná zjevení, potichu stáli a vyděšeně je pozorovali, krve by se v nikom nedořezal.A pak jeden z nich promluvil. Mluvil pomalu, jako by mu dělalo obrovské potíže používat anglická slova, ale plynule. Velmi pomalu a rozvážně říkal: „Blahopřejeme! Jsme zástupci Celovesmírné konfederace myslících civilizací a je naší milou povinností vám oznámit, že jsme se na základě dlouhého zkoumání vašeho druhu...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
