Temnota
Jsem sama uprostřed temnoty. Nikde nikdo není. Mám strach, polívá mě chlad a slyším jen ticho. Je to nesnesitelné. Vím, že někde je. Vím, že by mě neopustil, ale i tak ztrácím naději. Nemůžu tady jen tak sedět. Musím jít. Nevím kam, ale musím tam dojít. Jediná moje naděje je myšlenka, že na mě čeká na samém konci téhle temnoty, která mi připadá nekonečná. Jdu. Nevím, jestli rovně, doleva, nebo doprava. Najednou jsem vběhla na rozžhavenou zem. Nesnesitelně to pálí, ale já odhodlaně běžím dál. Po nějaké době, která mi připadá jako dlouhé hodiny, si uvědomím, že stojím ve vodě. Krásně mi chladí moje bosé nohy, které jsou po dlouhém běhu po živlu ohně nehorázně rozpálené. Znovu jsem se rozběhla a voda šplíchala všude okolo. Zvuk dopadajících kapek zpět na vodní...
Zase spolu
„Slíbil jsi, že mě neopustíš.“ Mladá dívka sedící na hřbitově u hrobu přítele. „Slíbil jsi, že z tohoto prokletého města odejdeme společně.“ Netuší, že ji někdo sleduje. „Slíbil jsi, že se mnou budeš navěky.“ Ten muž ji sleduje už celé hodiny. „Říkal jsi, že mě nezradíš.“ Sleduje ji, jak naříká nad přítelovým hrobem. „Říkal jsi, že jsem pro tebe jediná.“ Přítel, který spáchal sebevraždu. „Říkal jsi, že na jinou ženu ani nepomyslíš.“ Zradil ji. Vyspal se s jinou. „A teď… všechny ty sliby, co jsi mi dal, nemůžeš splnit, protože jsi mrtvý.“ Muž se potichu zvedá ze svého úkrytu. „Pamatuješ…? Také jsi říkal, že odejdeme na onen svět spolu.“ Pomalu se blíží k ní....
Vězeň
Smutný vězeň sedí ve své cele a přemítá o životě. Temná je cesta poznání, černá je lidská duše, nakonec zbude jen přiznání, co vyzní pěkně suše. Temná je cela, ve které sedíš, smutné jsou tvé oči, jak do tmy hledíš, prázdnota je všude kolem tebe, tiše tě svírá, nesmíš jí podlehnout, lékem je víra. Šílenství, jež odráží se v tváři tvé, už klidné místo brzy nalezne. Vzdal si boj se životem, stal ses nepotřebným chudákem. Chybí ti společnost a dotek. Ona odešla, zbyla ti jen spousta fotek. Postrádáš radost a lásku? Od smíchu vrásku? Však ona už se nikdy nevrátí, v duši tě navždy zatratí. A nechá tě tiše hnít v tvé cele...
Noční můra
Varování: Pro silnější povahy! Stojím u okna, do noci hledím, cítím se jak ponocná, a přesto stále nevím. Spánek mě láká, do lože ať lehnu, má mysl však váhá, co když se již nezvednu? Obloha temná, hvězdy shůry hledí a spánek volá: „No tak, děvče, již ulehni.“ Měsíc vysvit, kouká zpoza mraků, pro mě jak ostrý břit, zařízl se do mých zraků. S výkřikem tlumeným mé tělo od okna klopýtalo, s pohledem zrazeným do lože uléhalo. Mysl zděšená usínati v plánu neměla, já, ramena svěšená, spánku se poddat nechtěla. A spánek zas mou mysl konejší, pohyby mých řas jsou stále rychlejší. Rychle kmitají, spánku chtějí vzdorovat, světlo stále vítají, pořád chtějí bojovat. Pohyb najednou ustal, tělo do peřin padá, spánek svou oběť dostal, leží tu jak kláda. Noc líně za...
Jsem!
Báseň o tom, čím vším se člověk může stát a čím vším je, když má srdce na dlani a je otevřen světu… Jsem světlo, co ukazuje lidem cestu, Jsem snílek, co hledá řešení ve snu. Jsem strom, který dává život, Jsem smrt, co slyší hodin tikot. Jsem anděl, co rozdává lidem lásku, Jsem gambler, co dává ji v sázku. Jsem slunce, které paprsky dotýká se vašich tváří, Jsem měsíc, který v temné noci jasně září. Jsem pravda i lež, Jsem hříšník i kněz. Jsem poeta i pohádkář, Jsem popleta i ochranář. Jsem skála i emoce, Jsem zdraví i nemoce. Jsem radost i smutek, Jsem nestydatost i předsudek. Jsem žena i muž, Jsem vášeň i růž, Jsem štědrost i lakota, Jsem čest, odvaha i ochota. Jsem nenávist i láska, Jsem stařena i kráska, Jsem závist a skromnost, Jsem minulost i...
Filozofická úvaha – Být nejlepší?
Být nejlepší? Co znamená být nejlepší? Být na vrcholu? Být uznáván? Být lepší než ten vedle vás? Proč vlastně být nejlepší? K čemu to je? Pouze k tomu, abyste byli uznáváni a měli se lépe než ostatní? Ne! Být nejlepší, to je to, co nám odmalička vtloukávají do hlavy : „Musíš být lepší než on. Musíš se víc snažit. Musíš být nejlepší! Nesmí tě dohnat! Nesmí být lepší jak ty! Jsi nejlepší, tak i nejlepším zůstaň!“ Tohle nám odmalička vtloukávají do hlavy, ale proč? Proč se máme snažit být nejlepší, být lepší než náš nejlepší přítel nebo dokonce vlastní bratr? Pravda, je to přirozená lidská soutěživost, co nás k tomu vede, ale hlavně závist a také to, že nás uspokojuje, když nám někdo jiný závidí. Nesnášíte někoho? Buďte lepší jak on! Ať vám závidí!...
Vlčí lov
Báseň ze série Život vlka, tentokrát v ich-formě. Jen pro silnější povahy! Vstávám v šeru temné noci, mám hlad, nemohu si pomoci. Rozhlížím se kolem sebe, kdo se též ze země zvedne. Pár vlků navíc ke mně kouká, sova na nás tiše houká. Lehce kývnu, oni vstanou, pachy zvěře větrem vanou. V žaludku mi hlady kručí, další vlk vedle mě tiše mručí. Hladových je nás tu více, dnes něčí život zhasne jako svíce. Měsíc svítí na náš kmen, již na nic nečekám, běžím ven. Vlci za mnou a já v čele, snědla bych dneska klidně tele. Tiše pachy nasávám, pak do hlubin lesa se vydávám. Kořeněná vůně mezi stromy vane, cítím celé stádo, hurá na ně. Bok po boku k mýtině se blížíme, po jejich krvi stále bažíme. Již je vidím, jak hloupě stojí, zatím se nás, vlků, nebojí. Stačí jeden vlčí...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
