Autor
Dívala jsem se na tu školu a byla dost nejistá. Celkem jsem se bála, co mě tam čeká, ale zároveň jsem se tam hrozně těšila. Mohlo to znamenat splnění mého snu. Snu chránit ty, které mám ráda, a už nikdy nedovolit, aby mi někoho blízkého zabili. Zhluboka se nadechnu a pobídnu Shadowa krokem dopředu.
Před třinácti lety na královský hrad zaútočil démon a zabil královnu před očima čtyřleté princezny. Ta se zařekla, že svou mámu pomstí za každou cenu. Přes to, že jí v tom otec bránil, si jde za svým cílem stát se exorcistkou a chránit lidstvo před zplozenci pekel. Potkává plno dalších zajímavých lidí. Ale opravdu to jsou všechno lidi? Komu může věřit a komu ne? Najde ji její otec? Dosáhne svého cíle? Kdo ví.
Existují legendy, povídky, příběhy nebo historky o magických, pekelných či nebeských stvořeních. Většina z toho jsou ale jen dohady, pohádky a nepravdivá fakta. Já vám povím pravdivý příběh o Mori Ikiru. O dívce, která byla milována přírodou stejně, jako ona milovala ji. Příběh z doby rozsáhlých lesů, kde se lidé přizpůsobili přírodě a nepřizpůsobovali ji sobě. Neexistovaly auta, továrny, elektrárny ani rozsáhlá města. Jen malé vesničky s malými počty lidí, kde se chodilo pěšky a zvířata žila volně v přírodě.
Zamilovaná dívka, jež přišla o toho, koho milovala. Přesto naděje umírá poslední a i ona se dočkala vysvobození ze smutku.
Jsem sama uprostřed temnoty. Nikde nikdo není. Mám strach, polívá mě chlad a slyším jen ticho. Je to nesnesitelné. Vím, že někde je. Vím, že by mě neopustil, ale i tak ztrácím naději. Nemůžu tady jen tak sedět. Musím jít. Nevím kam, ale musím tam dojít. Jediná moje naděje je myšlenka, že na mě čeká…
„Slíbil jsi, že mě neopustíš.“
Mladá dívka sedící na hřbitově u hrobu přítele.
„Slíbil jsi, že z tohoto prokletého města odejdeme společně.“
Netuší, že ji někdo sleduje.
„Slíbil jsi, že se mnou budeš navěky.“ …