Vězeň

Smutný vězeň sedí ve své cele a přemítá o životě. Temná je cesta poznání, černá je lidská duše, nakonec zbude jen přiznání, co vyzní pěkně suše. Temná je cela, ve které sedíš, smutné jsou tvé oči, jak do tmy hledíš, prázdnota je všude kolem tebe, tiše tě svírá, nesmíš jí podlehnout, lékem je víra. Šílenství, jež odráží se v tváři tvé, už klidné místo brzy nalezne. Vzdal si boj se životem, stal ses nepotřebným chudákem. Chybí ti společnost a dotek. Ona odešla, zbyla ti jen spousta fotek. Postrádáš radost a lásku? Od smíchu vrásku? Však ona už se nikdy nevrátí, v duši tě navždy zatratí. A nechá tě tiše hnít v tvé cele...

Autor : dne 03/22/2015 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Jsem!

Báseň o tom, čím vším se člověk může stát a čím vším je, když má srdce na dlani a je otevřen světu… Jsem světlo, co ukazuje lidem cestu, Jsem snílek, co hledá řešení ve snu. Jsem strom, který dává život, Jsem smrt, co slyší hodin tikot. Jsem anděl, co rozdává lidem lásku, Jsem gambler, co dává ji v sázku. Jsem slunce, které paprsky dotýká se vašich tváří, Jsem měsíc, který v temné noci jasně září. Jsem pravda i lež, Jsem hříšník i kněz. Jsem poeta i pohádkář, Jsem popleta i ochranář. Jsem skála i emoce, Jsem zdraví i nemoce. Jsem radost i smutek, Jsem nestydatost i předsudek. Jsem žena i muž, Jsem vášeň i růž, Jsem štědrost i lakota, Jsem čest, odvaha i ochota. Jsem nenávist i láska, Jsem stařena i kráska, Jsem závist a skromnost, Jsem minulost i...

Autor : dne 03/18/2015 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů