Noční můra

Varování: Pro silnější povahy! Stojím u okna, do noci hledím, cítím se jak ponocná, a přesto stále nevím. Spánek mě láká, do lože ať lehnu, má mysl však váhá, co když se již nezvednu? Obloha temná, hvězdy shůry hledí a spánek volá: „No tak, děvče, již ulehni.“ Měsíc vysvit, kouká zpoza mraků, pro mě jak ostrý břit, zařízl se do mých zraků. S výkřikem tlumeným mé tělo od okna klopýtalo, s pohledem zrazeným do lože uléhalo. Mysl zděšená usínati v plánu neměla, já, ramena svěšená, spánku se poddat nechtěla. A spánek zas mou mysl konejší, pohyby mých řas jsou stále rychlejší. Rychle kmitají, spánku chtějí vzdorovat, světlo stále vítají, pořád chtějí bojovat. Pohyb najednou ustal, tělo do peřin padá, spánek svou oběť dostal, leží tu jak kláda. Noc líně za...

Vlčí lov

Báseň ze série Život vlka, tentokrát v ich-formě. Jen pro silnější povahy! Vstávám v šeru temné noci, mám hlad, nemohu si pomoci. Rozhlížím se kolem sebe, kdo se též ze země zvedne. Pár vlků navíc ke mně kouká, sova na nás tiše houká. Lehce kývnu, oni vstanou, pachy zvěře větrem vanou. V žaludku mi hlady kručí, další vlk vedle mě tiše mručí. Hladových je nás tu více, dnes něčí život zhasne jako svíce. Měsíc svítí na náš kmen, již na nic nečekám, běžím ven. Vlci za mnou a já v čele, snědla bych dneska klidně tele. Tiše pachy nasávám, pak do hlubin lesa se vydávám. Kořeněná vůně mezi stromy vane, cítím celé stádo, hurá na ně. Bok po boku k mýtině se blížíme, po jejich krvi stále bažíme. Již je vidím, jak hloupě stojí, zatím se nás, vlků, nebojí. Stačí jeden vlčí...

Hon

Ze série Život vlka VAROVÁNÍ: Jen pro silné povahy!!! (Na přání autora připojeno varování!) Dobytek umíral, lidský život hasl, zoufalý vlk po potravě pásl. Lesy suché, zvěř v nich není, to celou situaci vždycky mění. Dítě malé k lesu kráčí, vlk ho vzápětí mrtvé vláčí. Zpátky k noře tělíčko dětské vleče, slza smutku mu po tváři jenom teče. V noře ukrytá vlčata radostí brečí, hlady málem opět ječí. Matka maso dovláčela, lidskou krví kožich promáčela. Zoufale na svá dítka hledí, jež drobné mládě zatím jedí. Oni, anebo ten človíček, osud všem přichystal krutý políček. Vlčice, sama hladna, ke kraji lesa letí, sucho a člověk, to jest vlčí prokletí. V šeru noci další kořist vyhlíží, nikdo se však neblíží. Se strachem a sklopenými slechy sleduje blížící se střechy....

Valentýnka od Markuse Rowerta

Vlčí volání

První báseň ze série Život vlka Bílá srst se krajem míhá, bílá deka, na zem tíha. Neslyšný běh a tichý šelest, měsíc září v davu nevěst. Tmou se leskne krásná srst, nevěst v nebi jak má hrst. Ladné tělo, vnadné křivky, zem a sníh, drobné třpytky. Protáhlá tlama, ostrý dráp, stromoví a větve, chcou se prát? Chytré oko, smutný zrak, děsivá krajina? Temný brak. Rychlé tělo křovím se míhá, temná doba, stesk ho stíhá. Tlapky mokré sněhem letí, lovci, pro vlčí duši prokletí. Kapky vody zmrzlé se v kožichu lesknou, vlk zpívá melodii něžnou a tesknou. Prchá, dnes on je lovnou zvěří, obrazům svých nočních můr stále věří. Vidina ohně v její mysli vězí, namáhavá cesta pro vlčici štvanou, březí. Dusot nohou z jejích úst nářek mámí, ten jiné vlky zas k ní vábí. Píseň z jejích...