Starší příspěvky

Městem burácí bouře, která se nechce utišit. je z ní cítit něco... magického. Alb se ocitá uprostřed bouře sama.

Martina se dozvídá, že je adoptovaná, i přes to má ráda svou nevlastní rodinu a bratra. Jelikož maturovala, tak se vydává vydělat si nějaké peníze. Vyskytne se jí možnost dělat průvodkyni, což ji přímo nadchne, najde ale i svou pravou rodinu? Dozví se, co se v minulosti stalo a co už se změnit nedá? Jak se dostala ke své adoptivní rodině a další otázky, které jí trápí? Dokonce se zamiluje, ale vydrží jí to? Proč je podobná té ženě na obraze a dokáže se vyrovnat s pravdou? To vše se dozvíte, pokud si moji povídku přečtete. Přeji krásné přečtení :).

Povídka vypráví o 14 lelé dívce Lence. Lenka má moc ráda koně, vlastně i celá její rodina. U domu mají stáj, ve které mají 2 koně. Jeden z nich je Lenky a protože právě začaly letní prázdniny, tak se Lenka rozhodla si udělat menší výlet do okolí. Doplatí ovšem na svoji neopatrnost!!

Pohádka se šťastným koncem.

Adrianet le Ros

"Co se to děje?!"
,,Všichni tady umřeme!!"
,,Pomozte nám někdo!!!"
Zmatené výkřiky osamělých lidí v beznaději mi zacpávaly ušní bubínky. Kráčela jsem mezi troskami všeho a všech a nechápala jsem, jak se to mohlo stát. Kde jsem udělala chybu? Vypadalo to, že všechno zvládám... Nebyla jsem schopná myslet... Prázdno... Mé tělo ušpiněné od krve jiných se chvělo a vypovídalo službu rozumu. Na ušpiněných tvářích se mi mísil pot, prach, krev a slzy. Co jsem to proboha udělala..............?

Rachel Alessia Eaudejoi

Znáte ten fascinující příběh, který vypraví o jednom šátku, který patřil věčně smutnému klaunovi Juanovi? Příběh, který vypráví dlouhou pouť jednoho hedvábného šátku, který díky náhodám putuje z jednoho majitele na druhého, šátek, který se dostane až na moře a ještě dál...

Psal se rok 1986. Ve francouzském Versailles toho večera bylo cítit ve vzduchu vzrušení. Dnes večer se většina rodin s dětmi těšila do cirkusu Fantastico. Kdo by se netěšil, když je Fantastico ten největší a nejslavnější cirkus v Francii. Každou chvilku to už mělo začít.

Ale...?

Raven Whiteová

Bylo deštivé poledne, nebo snad odpoledne, zrovna takové utahané a ušmudlané, jako odpoledne středeční. V jednom malém kadeřnictví za recepcí se nad knížkou krčila mladá dívka s černými, očividně barvenými dlouhými vlasy s extravagantním sestřihem. O kousek dál postával její kolega a kouřil cigaretu ven z okna, ale přesto dovnitř uteklo pár obláčků šedého dýmu.

Petronie Smith

V některých malých vesnicích se traduje, že mají svá vlastní strašidla, duchařské povídky a tajemné záhady. A já bych vám chtěla vyprávět právě jednu takovou báchorku, která se možná stala a možná ne, záleží jen na člověku jestli jí bude věřit nebo ji bude pokládat za snůšku nesmyslů a pouhých lží.

Raven Whiteová

A ze zrcadel se snesl stín,

stín plný zlatých jeřabin...

V jeřabinách je čas skryt,

proto, aby zbylo pouze - snít.



To bylo nádherné místo. Stará lavička pod jeřabinou, kolem kvetly bílé lilie a žluté růže, na staré soše, na které již nebyly patrné její původní tvary, sedali holubi - a vytvářeli tak bizarní sousoší šedých siluet. Na rameno jí sedal Havran a snášel jí do dlaní ty zlatooranžové jeřabiny. Nebe ovládl soumrak a červené slunce.

Janel Weil



Paprsky odpoledního slunce se odrážely na vodní hladině a vysílaly směrem k nám záblesky světla. Voda byla příjemně teplá, mezi stromy se proháněl lehoučký letní vánek. V té době jsme byly na počátku a věřily, že náš život je ještě celý před námi. Že budeme mít ještě dost času na všechno, co chceme uskutečnit. Vždyť se to tak říká, ne? Vždyť každý tvrdí, že mladí nemají starosti a všechno jim leží u nohou. Měly jsme snad v tom krásném letním dnu důvod nevěřit?