DM 2 – Adrianet

A zem žila dále „Nemusíš to dělat. Určtě najdeme i jinou možnost.“ Zachytil jsem její dlaň a pevně jí sevřel. „Ale musím, ty to víš… Neplač. Takhle to přeci má být.“ Setřela mi slzu z tváře. „Ne, TO NENÍ FÉR!“ „Řekni jí, až vyroste, že ji mám ráda. Ona tochopí to… Tohle tělo už mi začíná být malé. Naše dcera musí mít svět, ve kterém vyroste a ten svět zanikne, pokud budu dál žít v lidském těle. Musím se postarat o své dítě.“ Pak už jsem slyšel jen zdlouhavé svištění větru. Země žila dál. Růže zase kvetly. Rudé jako krev…

Rytířka Elin

Když vymřou hrdinové, kdo nám zbývá? Jedna dívka s kupou věrných hrdlořezů? Nebo andělé? Půlnoční tichý vítr se lenivě proháněl prázdnými uličkami šlechtické čtvrti. Ulicí zněl klapot střevíců. Mladá dívka v sametovém rubínovém plášti spěchala kvapným krokem k jednomu z honosných domů. Vracela se z noční toulky za svým milencem a musela být doma dříve, nežli její chůva pojme podezření. Vzduch se rozvířil a zvedl se vítr. Dívka se nejistě otočila a přidala do kroku, když v tom do někoho narazila, zakřičela, zapotácela se a spadla na chladnou kamenitou dlažbu. „Ach madam, omlouvám se vám, že jsem vás takto vylekal,“ pravil muž v kápi a podával jí ruku. Dívka chvíli váhala, poté však vytáhla zpod pláště svoji bělostnou ručku a přijala tu jeho....

Peklo

Adrianet le Ros „Co se to děje?!“ ,,Všichni tady umřeme!!“ ,,Pomozte nám někdo!!!“ Zmatené výkřiky osamělých lidí v beznaději mi zacpávaly ušní bubínky. Kráčela jsem mezi troskami všeho a všech a nechápala jsem, jak se to mohlo stát. Kde jsem udělala chybu? Vypadalo to, že všechno zvládám… Nebyla jsem schopná myslet… Prázdno… Mé tělo ušpiněné od krve jiných se chvělo a vypovídalo službu rozumu. Na ušpiněných tvářích se mi mísil pot, prach, krev a slzy. Co jsem to proboha udělala…………..?Kap… Prázdno… kap… bolí mě hlava… kap… proč? Další kapka spadla přímo na mé čelo. Nasála jsme do plic vlhký vzduch a zamrkala očními víčky. Byla asi ještě tma, konečně bych mohla přijít...

Za lepší budoucnost

Blízká budoucnost. Rozhodnutí národa o stavbě amerického radaru na území naší republiky bylo zfalšováno a záhadně se ztratilo. Jak se ovšem ukázalo, americké vládě toto zdaleka nestačilo a postupem času si získává důležité funkce v naší zemi. Někteří politici zastávají jejich názory dobrovolně, jiní k tomu byli donuceni. Situace v běžném životě se zhoršuje. Angličtina vítězí nad češtinou. Kdo chce sehnat dobré místo, musí být spíše Američan, nežli Čech. Lidé se bouří, ale je jim to málo platné, nemají nikde zastání. Tedy… zatím… ,,Odpusťte pane, zhřešila jsem,“ promluvil rozechvělý hlas ženy středního věku k mřížce. ,,Jen povídejte, sestro. Svěřte mi své hříchy, uleví se vám,“ odpověděl kněz již tradičně. ,,Zabila jsem člověka..,“...