Starší příspěvky

Black Chrysanthemum
Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí... *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read*

In Persona
Když jsem psala tuhle kapitolu, tušila jsem, že nebude patřit k mým nejlepším výtvorům, už proto, že jsem kvůli zápletce musela mnoho vysvětlování nechat do dalších kapitol. Krásné shrnutí, že :-)

Prolog. Chci jej věnovat Eillen, protože když jsem se jí ptala, jestli mám v povídce zemřít, nebo ne, dala mi naprosto bezkonkurenční odpověď: "Umři, když já, tak ty taky..."

Krátká povídka o tom co se může stát, když jednou navštívíte nesprávný klub...

„Elen, počkej!“


Elen utíká co ji nohy stačí.
Snaží se prorazit si cestu mezi lidmi, kteří jdou proti ní. Je
zadýchaná a už nemůže, ale to ji nezatěžuje myšlenky. Je pevně
rozhodnutá na otce zapomenout. Síly ji stále dochází, ale ona nepoleví.
Nevšímá si fyzického vyčerpání, protože to teď nejde. Stále
za sebou slyší volat své jméno, ale neotáčí se. Najednou ucítí
na svém rameni pevný stisk.

Jak to všecko vlastně doopravdy začalo...

Pokus o hororovou novelu. :)

Jak může taková inspirace vůbec vypadat?

Už zase ke mně přicházejí,
už zase jsem jim na dosah,
už zase nade mnou se smějí,
už zase objímá mě strach.

Vlastně se to ani nemělo stát… Kdyby nenastala malá zapeklitá situace, když měl Osud dlouhou chvíli a poprvé za celou dobu své existence se nudil.