Už mi zbývá jen den...
Jak byste strávili den, který by byl vaším posledním na tomto světě? Povídka vypráví příběh nájemného vraha, který se vzdal svého života ve prospěch jiných.
Jak byste strávili den, který by byl vaším posledním na tomto světě? Povídka vypráví příběh nájemného vraha, který se vzdal svého života ve prospěch jiných.
Ač to tak na první pohled nevypadalo, s Karolínou nebylo ani zdaleka lehké pořízení. Ach ano, měla půvabné rysy ve tváři, hedvábné lesklé černé vlasy a postavu, pro kterou by spousta lidí dobrovolně skočila z hlavní Newianské věže. Jenže hned na druhý pohled jste si všimli nepřirozeně modrých očí a pak už to bylo jenom horší. Shlížely na vás z výšky sto osmdesáti centimetrů povýšeně a Karolíně stačily tři sekundy na to, aby vám beze slov sdělila, že jste ten největší ubožák na světě a vůbec, jaktože se jí opovažujete pohlížet do očí?!
Augusta přišla do pokoje jako první a okamžitě si zabrala postel u okna a nejvyšší poličku ve skříni. Co je jí po těch dvou dalších? Věděla, že tu s ní bude bydlet kolejní primuska Tristanie, čehož se z hloubi duše obávala, ale předem se rozhodla, že si od ní nedá poroučet. Tu druhou dívku vůbec neznala - pravděpodobně to bude prvačka, pomyslela si. A nebo snad ještě druhačka, o které není moc vědět.
Do Květinkova přijel cirkus. V maringotkách tažených cirkusovými koňmi, doprovázený řvaním tygrů, přijel známý cirkus Jojo. Ve městečku nikdy cirkus nebyl, proto se všichni seběhli, aby se na něj podívali a třeba i pomohli stavět. Kouzelník Montano dokonce uspořádal "prohlídku cirkusu" - prováděl návštěvníky jednotlivými klecemi, ukazoval jim různobarevné maringotky. Po několika hodinách se konečně zdařilo.
Black Chrysanthemum
Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí... *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read*
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně
a nepovšimnut si prostě jen tak stál na okraji lesa. Ten dům měl
dveře, a za nimi se skrýval muž. Nebyl ani velký, ani malý. Vlasů
měl tak akorát a jejich délka by také nikde nevzbudila zájem. Možná
tak ta barva. Mohlo mu být teprve kolem třiceti a už měl vlasy bílé
jako stařec. Jeho ostré rysy a hrdé držení těla, to vše bylo kdysi
obdivováno nemalým počtem žen. A on toho využíval, jak na svůj
minulý život teď vzpomínal. Nevěděl vlastně ani proč musel zbýt
on, jediný zastánce. Vždyť ani nikdy netoužil po tom být posledním.
Povzdechl si, vyšel ven aby se podíval na krásu jezera, a vrátil
se na chvíli do minulosti.
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně
a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl
dveře, a za nimi ...
"Byl jednou jeden dům. Zcela
obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten
dům měl dveře, a za nimi ..."