Starší příspěvky

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně
a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl
dveře, a za nimi se skrývali dva nádherní draci. První měl krásnou
zlatou barvu, která v záři slunce krásně zlatě jiskřila a druhý
byl temně černý jako sama noc, a když na jeho šupiny zasvítilo
slunce, tak se mu na celém tělo rozzářilo milióny malých hvězdiček.
Jak svítí dračí tělo v záři slunce však dlouho nikdo neviděl.
Ptáte se proč? Tak to je dlouhý příběh, ale jestli chcete, tak
vám ho budu vyprávět. Pohodlně se usaďte a začínáme.

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně
a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl
dveře, a za nimi byla docela obyčejná místnost. Možná až na to,
že byla neobyčejně zařízena. Neobyčejně chudě. Uprostřed stůl
s vyspravovanýma nohama, kolem tři židle s odřeným světle zeleným
lakem, v koutě kamna a nad nimi police s pár otlučenými hrnci. A přesně
tady, lépe řečeno mezi policí a kamny právě spala mladá dívka.

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně
a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl
dveře, a za nimi se skrývalo mnoho lidských příběhů, prostých
a krásných ve své jednoduchosti, ale také sváry a neštěstí, jenž
nedaly klidu ani na věčném odpočinku.

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi ...

Na kraji lesa stál rozlehlý dům, který měl velmi špatnou pověst.
V nočním tichu tam bylo slyšet řinčení železa a při pozornějším
poslechu chřestění okovů, nejprve z dálky, pak docela blízko. Potom
se objevila postava, vyhublý a špinavý stařec s dlouhým vousem a rozcuchanými
vlasy. Na nohou měl okovy a na rukou pouta, jimiž řinčel. Obyvatelé
blízkého městečka probděli celé noci v hrůze a děsu. Ze stálého
bdění onemocněli, a protože jejich zděšení rostlo, umírali, neboť
i ve dne, ačkoli strašidlo zmizelo, měli je v duchu před očima.
Ten dům byl pak opuštěn, osaměl a zůstal ponechán jen tomu strašidlu.
Přesto byl úředně dán do prodeje, kdyby jej někdo z neznalosti,
jaké hrůzy se tam dějí, chtěl koupit nebo najmout.

Opět vám přináším příběh ze Šalamounova paláce. Tentorkát na se na jeho restaurátorských pracích podílela slečna Gita Hrdličková.

Budík zazvonil poprvé. Budík zazvonil podruhé. Jakmile budík zazvonil potřetí, Cassiopeia věděla, že to prostě na osmou nestihne. Proto nepovažovala za nutné nějak spěchat. V posteli polehávala další čtvrt hodinu, než vylezla z postele a vydala se pro svou dávku ranní hygieny.

Trollové útočí a mladý dračí hrdina v doprovodu elfa, který má do inteligence těch Tolkienových daleko, a entí bonsaie zachraňuje kolonii dračích starců.
*za entí bonsai děkuji Dáše (Amoryllis, Gratě, Cruel... prostě ona ví a já vím) :-) *

Něco do školy k mudlům na téma - média. Ze dne jednoho psychologa.

"Sušenku?" otázala se Agáta důležitě, když se všichni hosté usadili, jen proto, aby se dočkala trojnásobného odmítnutí. Zatímco šla připravit trojí kávu a zatímco se mezi třemi návštěvníky rozvíjel rozpačitý hovor, naservírovala kousky sušenky na talíř své kočce Anabelle a přestala tak mít pocit, že je nakoupila zbytečně. "Přišla jsem o něco?" Hlavně zůstat v obraze.