Dům dveří

Moje závěrečná esej z Literárního semináře.

Karolína Ambrosie aneb Krása je pomíjivá

Ač to tak na první pohled nevypadalo, s Karolínou nebylo ani zdaleka lehké pořízení. Ach ano, měla půvabné rysy ve tváři, hedvábné lesklé černé vlasy a postavu, pro kterou by spousta lidí dobrovolně skočila z hlavní Newianské věže. Jenže hned na druhý pohled jste si všimli nepřirozeně modrých očí a pak už to bylo jenom horší. Shlížely na vás z výšky sto osmdesáti centimetrů povýšeně a Karolíně stačily tři sekundy na to, aby vám beze slov sdělila, že jste ten největší ubožák na světě a vůbec, jaktože se jí opovažujete pohlížet do očí?!

O prostém seznámení tří zmijozelských studentek

Augusta přišla do pokoje jako první a okamžitě si zabrala postel u okna a nejvyšší poličku ve skříni. Co je jí po těch dvou dalších? Věděla, že tu s ní bude bydlet kolejní primuska Tristanie, čehož se z hloubi duše obávala, ale předem se rozhodla, že si od ní nedá poroučet. Tu druhou dívku vůbec neznala – pravděpodobně to bude prvačka, pomyslela si. A nebo snad ještě druhačka, o které není moc vědět.

Velká cirkusová loupež

Do Květinkova přijel cirkus. V maringotkách tažených cirkusovými koňmi, doprovázený řvaním tygrů, přijel známý cirkus Jojo. Ve městečku nikdy cirkus nebyl, proto se všichni seběhli, aby se na něj podívali a třeba i pomohli stavět. Kouzelník Montano dokonce uspořádal "prohlídku cirkusu" – prováděl návštěvníky jednotlivými klecemi, ukazoval jim různobarevné maringotky. Po několika hodinách se konečně zdařilo.

Příběh z kavárny

Vánoční povídka, psána jako dárek pro Ilianaiedail. Napsáno (nečekaně) v kavárně.

Na jméně nezáleží

Kratičká jednorázovka o netradiční lásce a podivné ženě, jež zbožňuje zelený čaj. Částečně autobiografické.