Starší příspěvky

Moje závěrečná esej z Literárního semináře.

Tripletto pro slečnu Terakowskou.

Blízká budoucnost. Rozhodnutí národa o stavbě amerického radaru na území naší republiky bylo zfalšováno a záhadně se ztratilo. Jak se ovšem ukázalo, americké vládě toto zdaleka nestačilo a postupem času si získává důležité funkce v naší zemi. Někteří politici zastávají jejich názory dobrovolně, jiní k tomu byli donuceni. Situace v běžném životě se zhoršuje. Angličtina vítězí nad češtinou. Kdo chce sehnat dobré místo, musí být spíše Američan, nežli Čech. Lidé se bouří, ale je jim to málo platné, nemají nikde zastání. Tedy… zatím…

Tento příběh má pravdivý pramen, avšak vystupují zde vymyšlené postavy.

Nevím jestli pochopíte, co tím autor, tedy já, bude chtít říct.
A tak vám to raději řeknu. V mém případě napíšu.
Takže udělám to tak, že ten třetí, tedy šedý bude neutrální a to tak, že bude případ, kde jsou dva podezřelí.
První ten bílý bude říkat tu svou pravdu a ten černý zas tu svou.
A on na základě toho všeho musí ten spor rozsoudit.
A chci ukázat na to, že i když toho jednoho okolí nebere a má na sobě nálepku lump, nemusí být vždy ten špatný a že občas i "andílek" zazlobí.

Osud si někdy umí pořádně zahrávat...

Jistě všichni znáte pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Jak Sněhurku princ vysvobodil od věčného spánku, kdy kousla do otráveného jablka. Takhle se to alespoň píše v pohádkách pro nejmenší, ale pokud prozkoumáte literaturu dostupnou od osmnácti let, zjistíte, že takhle to opravdu nebylo...

I takhle může dopadnout jeden tanec...

Každý z vás určitě již pátral po tom, jak slečna Majdule získala svoje krůty. A já vám tady přináším vysvětlení.

Mysleli jste si, že pohádkové bytosti mají lehký a pohodlný život? Tak to jste se parádně spletli...