Obžerství – Královské obžerství
Z pera Andromedy Mithrim. -*- Kdysi žil lakomý a nenažraný král Otylák. Lidé v jeho zemi umírali hlady, avšak velectěný a veleotylý panovník by si neodrhl od úst ani jediné sousto krmě. Hladný lid mu musel každý týden odevzdávat veškeré plodiny, které sklidil a dobytek který porazil. Co králův lid zhubl, král na váze přibral. Na každého lotra se však vaří v pekle voda, a tak není překvapením, že i král Otylák za svou lakotu a obžerství zaplatil. Jednoho dne ho totiž zlákaly tmavé bobule rulíku a on ve své hamižnosti spořádal rovnou celý keř. Tak byl otylému králi konec a lid měl jídla...
Naděje – Naděje je vždy
Z pera Cesmíny Hardy. -*- Jana litovala, že vůbec vylezla z postele. Nejdřív jí ujel autobus, takže přišla pozdě do práce a šéf jí vynadal. V práci zůstala dlouho přesčas, domů dorazila až ráno. Tam zjistila, že jí soused vytopil byt, takže je všechno na vyhození a opravy spolknou spoustu peněz. Cítila bezmoc a beznaděj. Pustí se do úklidu, ale nejdřív se chtěla nadýchat čerstvého vzduchu. Sedla si na kraji parku a rozbrečela se. „Slečno, ať už se vám stalo cokoliv, naděje je vždy,“ řekl květinář a vtiskl Janě do ruky růži. Dívala se na květinu. Najednou se už nic nezdálo tak černé, cítila...
Závist
Z pera Beteramis Athenodoros. -*- Annu a Archibaldu spojovaly dvě věci. První byl společný plot vedoucí mezi jejich zahradami. Druhou láska k růžím. Obě se předháněly, která vypěstuje krásnější květ. Používaly vlastní kouzla, vlastní zálivky, ochočené víly, které květům zpívaly. Jednou se Anně podařilo vypěstovat nevídané: růži, ze které se sypal zlatý pel. Archibalda málem pukla závistí. Celý den za plůtkem špehovala, v noci plot přelezla s nožem v ruce, aby růži zničila. Anna nebyla hloupá, ustlala si na zahradě a jakmile zahlédla stín, seslala kouzlo. Archibalda padla k zemi. Nůž se jí zaryl do prsou, krev plná závisti potřísnila růži, zničila krásu, zničila...
Trpělivost
Z pera Cinexe Stara. -*- Byl jeden kluk, který celý život doufal v úspěch. Chtěl být malíř, a tak dělal vše proto aby ho umění mohla živit. Učil se jednotné tahy, i precizní stínování. Dával tomu vše a na obzoru žádný úspěch. V dospělejším věku ho to stále neživilo a on mimo to, co ho baví, musel dělat i náročnou ruční práci v mudlovské fabrice. Říkal si, že všem dnům je konec a na umění se může vykašlat. Jednoho dne si ale jedné kresby všiml uznávaný umělec a dal kresbu do dražby. Díky tomu se z něj stal také uznávaný umělec. Stačilo tedy jediné, trpělivost.
Hněv
Z pera Connora Iana McBrownniese. -*- Každý rok ve stejný den nosí Sally manžel svazek růží. Připomíná jim šťastný den – jejich výročí. Pro mě je to však další rok bolesti a hněvu. Připomínka, že si nevybrala mě. Letos však bude opět má. Jejich láskyplné pohledy přerušila žena. Její pekelné srdce jsem poznal, jakmile vstoupila do hostince. Muže začala líbat a růže Sally vytrhla. Muž nechápal, co se děje, pekelnici neznal. Jeho žena však měla jasno. Letos slavili poslední výročí. Ještě toho večera se muž sbalil a odešel. Kdyby jenom tušili, že ona je má práce. Ve vzduchu byl cítit hněv hostinské. Tehdy se mi zlepšila...
Víra
Z pera Cally Torové. -*- Co to přesně je víra? Calla chvíli přemýšlela, jestli se to dá nějak definovat. Až potom si vzpomněla na kamarádku, která v ní věřila od první chvíle. Vždy ji podporovala a nikdy jí neřekla nic špatného. Calla se ještě chvíli zabývala vzpomínkami, co všechno s kamarádkou prožila a jaké to bylo. Byla si jistá, že sama také v něco věří. Věří v ní, protože ona věřila v ji. Bylo to úžasné, Calla si nebyla jistá, jestli se jí už někdy něco takového stalo, ale věděla, že vzpomínky a zážitky zůstanou. Calla se podívala nahoru. Díky za všechno, Víro! Vážně...
Podvod
Z pera anonymního autora. -*- Nikdy nebyl typ člověka, o kterém věděl každý všechno, znal ho skoro jako své boty. I když to je u výřečných, hlasitých lidí běžné, protože často a rádi sdílí své zážitky, dojmy, on byl velkým tajemstvím. Vyžíval se v pozornosti, bavil se, když se společnost točila kolem něj. Ale nikdy neukázal svou pravou tvář a nejednou se stalo, že najednou zmizel a kompletně změnil kruhy, v nichž se pohyboval. Přetvářka byla jeho život, jedna věc se však neměnila: vždy po sobě zanechal nějaký symbol. Ani tentokrát to nebylo jiné, po báječném plese po sobě zanechal jedinou vzpomínku, růži, pouhý...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
