(Kráľova) Posledná závet
Pred námestím plným ľudí prešiel elegantne upravený muž v dlhom kabáte. Na jeho tvári sa odrážala únava a starosti, no pôsobil veľmi dôstojne a pokojne. Z každého jeho pohybu boli cítiť roky disciplinovaného tréningu vysokej spoločenskej etikety. Muž predstúpil pred dav, ktorý ihneď stíchol. Rozvážne roztvoril zvitok čierneho pergamenu a začal čítať: „Vážený kráľovský dvor, obyvatelia, poddaní… S najhlbším zármutkom vám musím oznámiť, že náš milovaný kráľ Albert dnes ráno skonal počas spánku vo svojej komnate.“ Davom sa začal šíriť šum a vzlykanie. „Ako určite viete, kráľ Albert nemal potomkov, ani priamych nasledovníkov, ktorí by prevzali kráľovský trón. No zanechal poslednú vôľu, v ktorej určil svojho nasledovníka.“ Celé námestie...
Drvivá päsť (ponaučenie)
Detektív Jarston mal pred sebou zatknutie páchateľa. Bol to celkom jasný prípad, kedy sa Sir Maloren chcel zmocniť vena svojej manželky, ktorá nechcela sponzorovať jeho bohapusté radovánky. Preto sa rozhodol svoju manželku zastreliť, no na nešťastie bol veľmi mizerný strelec. Guľka ju len tak-tak škrabla, no šok a strach zo zbraní ostal. Práve nedôkladné vyčistenie zbrane zanechalo otlačok, ktorý detektív Jarston považoval za rukolapný dôkaz. So správou z londýnskeho laboratória energicky rozvalil dvere a pozrel sa na prechádzajúceho sa Malorena. „Zatýkam Vás, pane, za pokus o vraždu vlastnej manželky!“ skríkol Jarston. Sir Maloren sa na chvíľu zastavil. Tvár mu obelela od hrôzy, no následne chytila červený odtieň, ktorý neveštil nič dobré. Behom...
Hedvábné šaty
Kdysi dávno v jednom předalekém království žila královská rodina. Pan král měl tři dcery. Jmenovaly se Elena, Anna, Sophia. Princezny byly překrásné, ale bohužel neměly bratra, který by po králově smrti nastoupil na trůn, a tak se nejstarší Elena musela provdat za prince. V té době ještě nemohly nastoupit na trůn princezny jako královny, to se změnilo až o několik generací později. A tak král potřeboval najít vhodného ženicha pro svou prvorozenou dceru. Princezna Elena byla krásná, štíhlá dívka s plavými vlasy a krásnýma modrýma očima. Byla také velice milá a laskavá, ale nelíbilo se jí, že ji tatínek chce provdat prvnímu princi, který se v království objeví. Vždycky snila o svatbě jako z pohádky, že si vezme lásku svého života, že se bude vdávat z lásky, a ne...
Zelený smaragd
Cesta byla úmorná. Tričko se světluškami už měla úplně promočené a ani rytmické dunění Mlhavého zoufalství od Jednorožců jí moc nepomáhalo. Vlekla se, krok za krokem, do strmého kopce. Slunce pálilo. Slibovali jí, že v tom nebude sama, že půjdou společně. Ale nakonec se každý na něco vymluvil. Jack tvrdil, že hlásí déšť, Mark měl okresní kolo recitační soutěže a Auri se prostě nemohla nezúčastnit sousedského binga. Zrádci. Konečně jednou se odhodlala vystoupit ze své komfortní zóny. Poslechnout všechny ty moudré knihy, s jejich recepty na produktivitu a šťastný život. Změnit prostředí, vyrazit ven. Zkusit něco nového. Vytáhnout ten starý ošoupaný notýsek, do kterého kdysi psala. Najít inspiraci a klid. Tvořit. Zatím se jí tvořily jen propocené skvrny v podpaží,...
Návrat do vesmíru
Ráno mě probudila vůně lívanců. „Ty jsou pro tebe!“ křičela nadšeně Tery, „dneska je totiž speciální den!“ usmívala se od ucha k uchu i v tak nekřesťanský čas. „Je?“ přemýšlela jsem. Poslední dobou toho bylo tolik, že jsem zapomněla i na své narozeniny. Tery se zasmála a vytáhla zpoza zad helmu. Vytřeštila jsem na ni oči. „My jedeme na cyklovýlet?“ zděsila jsem se. „Olivie, prosimtě, pojď sem, já už na ní nemám nervy, ona je snad nemocná!“ reagovala Tery a nacpala si jeden lívanec do úst. Přiběhla Olivia ve velmi vtipném upnutém oblečku, málem jsem vyprskla lívanec z pusy. „Co to má bejt?“ leskla se od hlavě až k patě. „Apríl je za půl roku,“ řezala jsem se smíchy. „Dneska...
Nováček
Můj dopis už dorazil, avšak na nic mě nepřipravil. Jsem nováček, začínám, nervozitu a strach mám. Kolej svou již mám, kamarády získávám. Všichni přijaly mě mile, čekají mě krásné chvíle Brzy začne učení, těším se na vědění. Snaha splnit všechno vzorně, netvářit se moc úporně. A tak ráda jsem tu na škole, usmívám se vesele. Snad vše bude takové, každý najde si to své.
Odešla
* Můj hlas slyšel on nebral na něj ohled. V mé hlavě je démon, žalostný to pohled. Pocity mám nemilé, snad žal s splín. Nešťastné to chvíle jako rozbitý mlýn. Vstříc lepšímu dni jdu spánkem svým. Zavřu oči a sním s polštářem mým. Proč na světě se dějí nehezké věci? copak krásných se přejí nikdy přeci. Zavřel oči a usnul, již nebude bdít. A ona srdce má půl, může alespoň snít. O společných chvílích, co spolu mývali. O nich, milencích jakými bývali. Proto dokud můžeš, žij život den co den. Pak už nic nezmůžeš, zbyde ti jen ten sen. Vzpomínky jsou mlhavé, čas si běží rychle. Dotyky jen zlatavé, vzpomínková bichle. Fotky měj, zda můžeš. Hlava zapomíná. Koukat na ně budeš se slzami...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
