Alice: Nejpodivnější případ – 2. část
Celý týden Alice procházela město křížem krážem a snažila se zjistit něco o tom, kam mohla Terezka zmizet. Dokonce i policie jí vyšla vstříc a oficiálně ji zapojila do pátrání. Což jí pomáhalo u lidí, kteří by se na ni jinak dívali nedůvěřivě a nic by jí neřekli. Ne, že by se jim divila. Když se ráno podívala do zrcadla, díval se na ni obličej ztrhané ženy s vaky pod očima a vystouplými vráskami. „Ali, ty máš fakt šlehu,“ zašeptala a ošplouchla si obličej ledovou vodou. „Máš už toho dost, holka. Potřebuješ vypnout,“ mluvila k zrcadlu. „Vyrazíš si dneska ven, třeba na Kotel na vyhlídku. Můžeš zavolat Simče a cestou zpátky se můžete zastavit na pivu,“ pokračovala tiše. Ještě než začala vymýšlet důvody, proč by se dál měla věnovat pátrání, rychle...
Alice: Pod svícnem
„Opakuju vám to znovu,“ pronesla klidným hlasem a mávala policistovi před obličejem průkazkou do knihovny, která žel bohu již před měsícem propadla. Byla to jediná identifikace, kterou v téhle bundě vyštrachala. Fotka na ní byla notně zašlá a hlavně byla tak, no, nepočítaně, barvení vlasů stará. „Já opravdu jsem Alice Schillerová! Před hodinou mi volali, že mám přijet na místo činu a prošetřit to tu.“ Postavila se alespoň na špičky, aby nahlédla muži v uniformě přes rameno. Stál totiž v jediném místě, kde se do vysoké kamenné zdi vplížila brána. Svými mohutnými rameny však úzký prostor zcela zaplnil. Přes policistu zahlédla zahradu a starý dům, který jistě přežil staletí. „Madam, musím vás upozornit, že vaše naléhání není vhodné....
Alice: Hořká vůně mandlí
Proud vody jí stékal po holých zádech a ona si v hlavě přehrávala všechny důkazy, které se jí doposud podařilo odhalit. Chtěla sice alespoň na okamžik na svou práci zapomenout, ale nešlo to. Důkazů, které měla, nebylo bohužel mnoho, a tak si některé věci bylo třeba vydedukovat. Například zápisník s podivnými zápisky. Jakýmisi kódy, kterým ani nejzkušenější šifrovači od police nepřišli na kloub. Nebo ty zvláštní výstřižky v šuplíku oběti. Zdánlivě spolu nesouvisející výstřižky, ale něco přeci jen měly společné. Něco, čeho si na první pohled nevšimla. Až teď, když jí horké kapky dopadaly na kůži, si uvědomila, že se v každém vystřiženém článku jednalo o ztracené děti. Avšak v jiných městech, zemích, časech a s jinými způsoby zmizení. Ač to tedy na první pohled...
Alice: Když musíš, tak musíš
Únorové počasí se zbláznilo, pomyslela si Alice kysele, když vycházela z kadeřnictví. Po pár týdnech života s polodlouhými blond vlasy potřebovala změnu, a tak si nechala zastřihnout konečky a udělat červené ombré, to si vždycky přála zkusit. Bezprostředně jí to takhle ve středu zlepšilo náladu, v práci toho poslední dobou měla až nad hlavu a do toho musela řešit přípravy na oslavu matčiných šedesátin. Jen kdyby nebylo takhle hnusně! zanaříkala, vytáhla z kabelky deštník a doufala, že jí ho vítr ihned nezneškodní. Alice chodila do kadeřnictví tak často, že když se před pár lety stěhovala, vybírala lokaci částečně i tak, aby k nějaké šikovné kadeřnici neměla dalekou cestu. To se v tomhle psím počasí opravdu...
Alice: Kult zla – 1. část
A poprvé prolita byla krev Sklepením zablesklo světlo pochodně, když dopadla na podlahu, záhy zhasla a ozval se úder, pak druhý, následovaný výkřikem, jenž se vytratil do tmy. Kroky páru těžkých bot. „Svíce smrti,“ ozval se nakřáplý hluboký hlas. „Ano, mistře.“ Byla rozžhnuta svíce a místnost zalilo tlumené světlo, odhalujíc dvě postavy v pláštích a hábitech, třetí ležící na zemi v tratolišti krve. Najednou se sklepením rozezněl první hlas znovu. „Phl´angh azut morgai dezhk. Acertus kaal im oghne. Zan thokh ghan Narrug Sah!“ Děsivé zaříkání v neznámém jazyce doznělo a pak už se jen klapající kroky ztratily v dálce… *** Alici probudil zvuk jejího mobilního telefonu. Otravnej, malej...
Alice: Záhada zmizelého prstenu
Alici probudil zvonící telefon. Rozespale se po něm natáhla, matně postřehla čas 05:20 a neochotně přijala příchozí hovor. „Ehm… prosím?“ Odpověděl jí hluboký mužský hlas. „Alice? Tady Alex, omlouvám se, že volám tak brzy.“ Alice zamžourala očima a chraplavě se optala: „Alex?“ Z telefonu se ozvalo uchechtnutí. „Rockfort. Volám z okrsku.“ „Jo… jasné, promiň. Potřebuješ ještě nějaké info ke včerejšku, nebo co?“ „Ne, naopak, hodila by se mi tvoje asistence na čerstvém případu. Vloupání, takže nic extra kritického, ale tlačí na mě shora, chtějí na to využít všechny naše zdroje, což znamená i tebe. Oloupeným je Christian Moreau, stalo se to sotva před pár...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
