Prázdnota
Kam vede zoufalství ze ztráty milovaného člověka? * Nezůstalo po ní nic. Jen její vůně a dopis na rozloučenou. Spíše než na rozloučenou to byl dopis plný výčitek a pohrdlivého výsměchu. Držel jsem ho v rukou a myšlenky se mi rozbíhaly. Udělal jsem něco špatně? Nebo jsem snad řekl něco, co jsem neměl? Nevěděl jsem. V hrudi mi narůstal tupý, pálivý pocit, jaký jsem ještě nikdy nezažil. Jako vzduchová koule, která neustále roste a naplňuje každou částečku mého těla prázdnotou. Nevím, jak dlouho jsem tam seděl a zíral na dopis. Neplakal jsem, muži přece nepláčou, ale ten divný pocit ve mně neustále rostl, až vyplňoval celý vesmír. A v tom prázdnu se něco zrodilo. Nevěděl jsem, co to je. Bylo to temné a naplněné beznadějí věků. Chytl jsem se za hruď. Z místa, kde je...
Letní sen
Letní prázdniny se pomalu chýlí ke svému konci a spolu s nimi skončila i má první výzva. Když jsem Vám ji představovala, ani jsem nedoufala, že by mohla být tak úspěšná! A tak Vám všem chci moc poděkovat. Nejen účastníkům, kteří spotřebovali skoro celý inkoust v kalamářích, ale i čtenářům, kteří je denně podporovali. Účastníci si navíc v brzké době kromě finančního ohodnocení přijdou i na malou památku. A tak nezbývá nic jiného, než Vám nabídnout kompletní příběh, který má nádherných 2200 slov. Přeji vám příjemné čtení! Vaše Vrba * Říká se, že když jeden příběh končí, další ve stejnou chvíli začíná. Můj příběh započal v den, kdy do naší vísky přišel starý bard. Když vyprávěl své příběhy a zpíval písně, i ti nejstarší muži umlkli. Jako by je svým hlasem...
Jak se pan Mluk chtěl oženit
Napínavý příběh pohádkového stvořeníčka, které se snaží získat srdce té, pro kterou mu srdce plane. Na jeho cestě za štěstím ho však čeká nejedna překážka. * Pan Alfred Mluk vykoukl za slunečními paprsky, které pronikaly mřížemi městské stoky. Jeho otec, pan Jofrin Mluk, zemřel předčasně ve dvou stech jedna letech. Tedy alespoň pro rod Stokelníků, dožívajících se minimálně čtyř století, to byla událost velmi nečekaná. Tento druh žil již několik staletí ve stokách. Nejmoudřejší stařešinové se dožívali až čtyř set padesáti let a dosahovali zpravidla asi pěti centimetrů výšky. Tehdy, za vlahého letního večera, když šenkýřka z hostince U Zkřížené šavle, stojícího na náměstí, vyprázdnila vědro po okraj plné bublinkové vody, ocitl se ve své stoce i Alfredův otec....
Bouře jménem Avaes
Povídka do soutěže Imbolc Pod vrbou. * Avaes seděla a dívala se z okna. V nalezinci slečny Blackburnové totiž žádné svátky nikdy neslavili. Nalezinec byl v Karpatech, byla to velká, šedá budova skoro bez oken, plná dětí, které neměly kam jít. Avaes byla jednou z nich. Byla to malá, osmiletá dívenka s černýma očima a nosíkem malým jako desetník. V nalezinci byla už od narození a nenáviděla to tam více, než kdokoli jiný. Často, když už všechny děti ulehly do tvrdých, nepohodlných postelí, počkala a vykradla se na chodbu. Šla bosa, jen v noční košili a tiše jako myška. Ale i když věděla, že pokud na ni někdo přijde, bude potrestána, stálo jí to za to. Chvilku chůze od jejího pokoje totiž bylo veliké okno s výhledem do vesnice. Vesnice. Tak moc si přála se po ní...
První Imbolc
Povídka do soutěže Imbolc Pod vrbou. * V dávných dobách, které už i čas opomenul, panovaly velmi kruté zimy. Každý se celý rok připravoval na toto těžké období. Lidé si tvořili zásoby, které by jim vystačily celé tři měsíce. Jistě byste tam mimo jiné našli i hromadu dříví, teplých kabátů z bizoní srsti, kravské mléko, zeleninu či ovoce. Občas se stalo, že zima neodešla tak brzy, jak měla a zdržela se o pár týdnů déle. To mohlo mít katastrofální následky pro kohokoliv. Pokud se tak ale stalo, král se snažil podpořit své občany a do každé vesnice poslal vagón naplněný jídlem, který by nakrmil každou rodinu v jeho zemi. Náš příběh se ale odehrává na kraji Walesu, ve vesnici, která byla světem téměř zapomenuta. Ležela v údolí, které propojovalo hory s mořem. Do moře...
Osmnácté okénko: Setkání
Dnešní den si žádá něco speciálního. Příběh v osmnáctém adventním okénku nás zahrne vskutku mrazivým sněhem i hřejivou vánoční atmosférou jak má být. Napsala ho pro Vás Belatris Nithelas Malrinová… * Dvě postavy se sunuly závějemi a kreslily tak do bílé krajiny krajkové girlandy. Pohybovaly se tak pomalu, že chvílemi vypadaly jako dva opuštěné keře. Až na to, že keře neklejí. „Zatracenej sníh!“ vyprskl Adam a začal si zuřivě třít dlaně o zmrzlý obličej. „Spíš zatracený mráz,“ namítl Ewan. „A nech si ten obličej, nebo ti sleze.“ „Aspoň bych pak nemusel přijímat všechny ty vánoční návštěvy a zdvořile konverzovat. Moh bych se zavřít v pokoji a měl klid od nekonečné přehlídky cukroví a koštování, kdo dělá lepší vaječný likér.“ „Ty jsi beznadějný,“ zavrtěl...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
