Procitnutí
Sen a realita jsou dva naprosto odlišné pojmy. Dokáže je rozeznat opravdu každý? Vlastně nevěděla, proč mu na nabídku setkání kývla. Juliet stála na břehu jezera a pozorovala Yvese, který se snažil odvázat malou pramičku od rozložitého stromu. Už deset minut tam stála a ani se nepohnula. Zírala střídavě na mladého muže a na nádherně zabarvenou podzimní krajinu. Milovala tohle období. Milovala barvy, milovala depky, milovala déšť. Dokázala se celé hodiny dívat z okna, snít a pozorovat padající listí. Stála nad vodní hladinou a přemýšlela. ,,Kdyby jen věděl,“ pomyslela si. ,,Kdyby věděl, kolik trápení mě stály ty jeho oči.“ Přesně si dokázala vybavit ten moment, kdy ho uviděla poprvé. Bylo to po přechodu na střední školu. Také na podzim – že by...
Příběh dnešní doby
Příběh, který se mohl, ale i nemusel stát. František Kedlubna nevěděl coby. Má jít nakoupit? Nu, proč ne. Stejně neví co s časem a nějak by se zabavit měl. Převlékl se z tepláků do slušivého oranžového trička s nápisem „Chci tě“ a upnutých džínů. Nenosil je proto, že by byl in, ale protože se v nich cítil dobře. A musím říct, že i dobře v nich vypadal. Úplný štramák. Trochu se učesal, do kabely dal peněženku a kapesníky, šup a vyráží se koukat po obchodech. Vyšel ven, rozhlíží se, jestli neuvidí některého svého známého. Pražské ulice jsou ale v této čtvrti liduprázdné. Smutně si pohvízdl, nadskočil a razil si to na tramvaj. Měl dobrou náladu, dneska se mu zdál nádherný sen. Přinášel mu tušení, že se stane něco krásného, něco, na co jen tak nezapomene....
Ďábelská hra
Tuto povídku jsem psala v před Mikulášské náladě, kdy můj mladší bráška donesl domů za úkol do slohu napsat vyprávění na téma „Mé setkání s Andělem, čertem a Mikulášem.“ Nechala jsem se inspirovat, snad jen s tím rozdílem že má povídka nemá s Mikulášem nic společného. Boj mezi Andělem a Ďáblem o lidské duše zde na zemi …Žena pomalu kráčela temnou ulicí. Světlo z pouličních svítilen se odráželo v jejích uhlových vlasech. Krásná, ďábelsky krásná. Muž za oknem oprýskaného domu řve na svou ženu, bije ji, sotva se udrží na nohou, opilec. Kráska na ulici se rozesměje, v rudých očích jí zajiskří. Pošle dvojici polibek, proplouvá vzduchem až se vtiskne na tvář obou lidí. Manželka za oknem se ještě více rozkřičí, mrskne po svém muži ovladač na televizi....
Rovni až před Bohem
Za zády mi zněl umíráček a já už raději típl cigaretu, abych neschytal příliš káravých pohledů. Dnešek moc smíchu a radosti neskrýval. S autem jsem stál vedle kostela, do kterého plynul dav v černém. Viděl jsem spousty vzlykajících ženušek, zavěšených do svých mužů, kteří nesli po rukách smuteční kytice. Dnešek asi nikomu z nás tady nepřišel veselý, ale já byl na tohle dávno zvyklý. Pokud nechcete většinu svého života vidět uplakané lidi, nedělejte v pohřební službě. Ale někdo to dělat musí. Jsem vcelku povaha klidná, která se s faktem jménem Smrt už smířila. Jen dělám práci, jako každou jinou, i když se nad tím leckdo ošije, když mu řeknu, že jezdím s pohřebákem. V zrcátku jsem si upravoval kravatu a schoval si krabičku do kapsy u kalhot. Můj parťák mě nerad...
Medvídek
Příběh běžného života bez magieByl vcelku normální den. Déšť, ranní špička, práce, oběd, povinné telefonáty rodině, pracovní schůzky, květiny milence, oznámení, že přijede později, večerní špička. Prostě – normální den jako jiný, jako již několik let před tím. Jen ten déšť se občas mění na sníh či slunce. Nudilo ho to? Možná…občas. Spíše takový nezájem a rutina. Jeho úspěch se dostavil po naplánovaném postupu v rodinné firmě a život mu nic nebral, spíše přehršel dával. Alespoň si to mysleli lidé kolem něj. Co by tak asi mohlo chybět muži s pozicí top managera, krásným domem, dvěma luxusními auty, ženou a sladkým dítětem? A asi tak třiceti miliony pod zadkem, které jen čekají, až pánova ruka pokyne a ony se přesypou do jiných kapes výměnou za luxusní...
Prokletý strážce
Mrazivou měsíční nocí kráčel hlubokým sněhem mohutný kůň. Švihal hustým, do copánků zapleteným ocasem, neúnavně se brodil závějemi a z nozder se mu kouřilo. Jeho jezdec, zahalený v tmavém plášti s kápí, pevně držel uzdu a unavený seděl v sedle. Mrazivou měsíční nocí kráčel hlubokým sněhem mohutný kůň. Švihal hustým, do copánků zapleteným ocasem, neúnavně se brodil závějemi a z nozder se mu kouřilo. Jeho jezdec, zahalený v tmavém plášti s kápí, pevně držel uzdu a unavený seděl v sedle. Jel už mnoho dní a nocí, bez pořádného jídla a odpočinku, na pospas zimě. Ale této noci cíl jeho cesty byl už blízko. Kraj, kterým projížděl, byl téměř bez života. Vesnice byly vylidněné, větší města byla také tichá. A nad tím vším se vznášel temný opar smrti. Muž za celou svou...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
