Psí zápasy
Přiběh popisuje krutý zápas ve psí aréně, kde se schzází městská spodina, aby si užila krvavé představení. Rating: 12+ Dusno v aréně rostlo, pomalu se začali uzavírat sázky. Dneska se tu měl udát velký zápas, určitě jeden z nejlešpích, jaký kdy tato aréna viděla. Místa byla vyprodaná, proudy lidí se shromažďovali kolem písčitého ringu, kde se má vše odehrát. Psi byli vpuštěny do ringu, i když jako psi nevypadali. Ten první byl vlk, šampión zdejší arény, dosud neporažen. Jeho kůže nebyla potrhaná, jako u většiny zápasnických psů. Žluté oči mu nenávistně plápolají. Tentokrát Bender, jak mu říkali, nepodnikl okamžitě útok, nýbrž klidně stál s napjaltýma ušima, pozorný a zvědavý, prohlížel so podivné zvíře, jež stálo proti němu. Ještě nikdy takového psa neviděl. Jeho...
Úplněk
Příběh o mladém obchodníkovi, který je na pokraji krachu a záhuby. Jeho poslední nadějí je pokusit se projít nebezpečnou trasou do hlavního města. Avšak Cesta se změní v noční můru… Nebylo to dlouho, co jsem pro to rozhodl. V podstatě mi ani nic jiného nezbylo. V dnešních dobách je uživit se čím dál tím těžší. Od té doby, co obsadili obchodní stezku lupiči, podstatě už obchodníci nemají šanci dostat se do hlavního města se zbožím. Kolikrát už říkali králi, ať je vyžene. Bezúspěšně. Válčíme ze sousední městem jen tak pro zábavu. Jak může ale může obyčejný člověk pochopit, proč se urození páni perou? Já nejsem z těch, co se bojí lupičů, ale peníze na nějakou pořádnou skupinu drahých žoldáků prostě nemám peníze. Mám jen zboží, pár koňů a nic jiného. Rozhodl...
"Černej les"
„Bože, to už je tolik hodin? Sakra, vždyť už je tma!“ rychle ze sebe Nura shodila a odhodila ho na zem. “Co blbneš, Sofy?“ snažil se její výraz trochu zklidit, ale Sofie vypadala opravdu rezolutně. “Si myslíš, že budu v noci a v lese, co blázníš? By mě nikdy nenapadlo, vůbec to byl blbej nápad, jít se schovat do lesa. Já jsem to hned řikala, musíme brzo zmizet!“ řvala, zatímco si na sebe navlékala oblečení. “A nedotýkej se mě, jsem opravdu nervózní!“ vyjekla poté, co se jí Nur pokusil obmotat kolem stehna a situaci se pokoušel napravit svým obvyklým: „To bude dobrý, kotě.“ Ale v této situaci byla Sofie neoblomná. Natáhla si sukni a Nur si pomalu oblékl halenu. Ne, že by neměl strach, ale rozhodně ne...
Naposled
„Uteč, sakra! Popadni děcko a utíkej pryč, za chvíli jsou tady, já je zdržím! Dělej, pohni sebou, dělej, už není čas!“ zařval její manžel a naposledy se na ní ohlédl. V jeho tváři byl vidět strach, ale i odhodlání a vůli bojovat, pravděpodobně naposled. Kolena se mu chvěla a v očích měl jakýsi prázdný, skelný výraz. Zřejmě nebylo o čem přemýšlet. Neměla na výběr. Popadla řvoucí dítě a vyběhla ze svého domova, ze svého bydlení, kde strávila celý svůj život. Pravděpodobně už se tam nikdy nevrátí, už nikdy nespatří svého muže, své věci, jediný svůj majetek. Stejně asi umře… Se svým synem v náruči přeskočila práh, vyběhla na cestičku, proběhla brankou. Její muž stál přede dveřmi s vidlemi v ruce. Vypadal tak ušlechtile, nechtěla ho opustit. Na...
Prší
Někdy má člověk pocit, že všechno skončilo… Stačí ale i nepatrný záblesk naděje a každý je schopen odsunout bolest, beznaděj a žal a jít dál. A nakonec si možná uvědomí, že život občas prostě kope každého a to není nic, co by ho mělo zlomit… Po nahých ramenou ti stékají chladné provazce deště. Už je ani nevnímáš. Několik dnů pro tebe pořád jenom prší. Zachvěješ se a obejmeš se rukama. Po zádech ti přejíždějí drobné jehličky mrazu, ale ty to nevnímáš, daleko větší zima tě zachvacuje někde uvnitř. Tam v tom prázdném místě, kde by podle básníků měla být duše! Ledové záchvěvy tě prostupují až do morku kostí a ty víš, že už pro tebe nikdy nevysvitne slunce. Temné šedé mraky ho zakryly a nehodlají odejít. Tohle léto je zatracené a ty s ním! Cítíš, jak dřevo...
Síň plná obrazů
Příběh o snu a realitě, o touze a přáních. Vypovídá o tom, že pro lásku jsme schopni dát život a pro sen jsme ochotni zemřít. Velká síň se zbarvila do ruda, paprsky zapadajícího slunce si hrály na stěnách a vrhaly různě podivné stíny, které vypadaly jako hra duchů. Pak pomalu ubývaly a ztrácely se v nastávající tmě, která zahalila celý hrad. Nastala nedlouhá minuta ticha, kterou jistě každý v opuštěném hradu očekával. Jakmile uplynula, začaly se pozvolna ozývat odněkud tajemné hlasy. Šeptaly a pozvolna vytvářely dojem šumějícího vodopádu, kdo je však pozorně poslouchal, věděl by, že jsou zoufalé, stále a znovu budící se do tajemné noci. Lidské oko by je spatřit nemohlo, avšak já je viděla. Nejsou to jen hlasy, které straší okolí, jsou to lidé, kteří po hradě...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
