Paul Brewer

Každý měsíc si odbývám tuto povinnou návštěvu, a právě proto mě tolik zarazila slova mojí pratety: "Sepsala jsem závěť, Karle." Zkoumavě jsem se zahleděl do jejích stařeckých očí a snažil jsem se zjistit, jakou odpověď ode mě očekává.
"Ty tam nejsi."

„Bože, to už je tolik hodin? Sakra, vždyť už je tma!“ rychle ze sebe Nura shodila a odhodila ho na zem.

“Co blbneš, Sofy?“ snažil se její výraz trochu zklidit, ale Sofie vypadala opravdu rezolutně.

"Uteč, sakra! Popadni děcko a utíkej pryč, za chvíli jsou tady, já je zdržím! Dělej, pohni sebou, dělej, už není čas!" zařval její manžel a naposledy se na ní ohlédl. V jeho tváři byl vidět strach, ale i odhodlání a vůli bojovat, pravděpodobně naposled.