Město a hory
Báseň pana Nebelbracha pro bobříka veršů velmi trefně popisuje aktuální dobu. A i vy budete určitě souhlasit, že lepší je trávit čas na horách, než ve městě. -*- Po pustých ulicích listy se honí, špinavé dláždění jenom déšť smáčí. Skryti za okny se válejí spáči, od slunce dělí je závěsů clony. Málokdy odvahu naleznou v sobě, obléknou kabáty, nasadí roušky, uvážou kolem hlav jistící proužky, najdou si v mobilu nejlepší spoje, výpravu podniknou v Kaufland či Tesco, aby si koupili potravin kupy. Potom zas skryjí se do své „chalupy“, úplně nervózní jak v vaně děcko. Uniknou covidu? Pustí si telku, ve zprávách zjistí, jak moc je nemocných, dumají o tom pak v bezesných nocích rádi, že nemusí být často venku. V Beskydech turisti na Lysou kráčí, derou se vzhůru a rum...
Případ u duhového jezera
Doufám, že máte chvilku času, protože Případ u duhového jezera od slečny Viljy sepsaný pro bobříka strachu není žádný krátký příběh. Ale rozhodně stojí za to ho přečíst! -*- „Martin říkal, že ho oždibovala rybička!“ oznámil nadšeně Felix mamince už asi po páté. „To je hezké, ale nesmíš do hloubky. Na tom jsme se domluvili.“ To už asi pětkrát slyšel zase Felix. „Já vím, já vím,“ pokýval chlapec střapatou hlavou a zakomíhal nohama, které byly ještě moc krátké na to, aby jimi ze židle dosáhl až na podlahu. Pak nabodl na vidličku zbytek řízku a začal maso okusovat. Měl slíbeno, že až oběd dojí, bude se jít moci koupat. To bylo v pořádku, protože táta mu vysvětlil, že když bude jíst hodně masa, bude z něj silák. „Ale rajčátka už nemusím,“ oznámil s plnou pusou. „Oběd...
Navěky
Pojďte se slečnou Newikou a bobříkem velkých citů pochopit význam slova Navěky. -*- Náš příběh začal před stovkami let, nejspíše tedy ještě dříve, před samými věky, na které lidstvo pamatuje. Stáli jsme před sebou pod střechou nejsvatějšího z chrámů města Atlantis a jeden druhému přísahali věrnost až navěky. „Budu tě ctít, budu tě chránit, nedovolím, aby ti byl zkřiven vlas…“ poslouchala jsem z jeho úst. „Budu tě ctít, budu ti družkou, nedovolím, abys kdy něco postrádal…“ odříkala jsem zase já a zvedla pohled. Drželi jsme se za ruce a viděli se poprvé v životě. Nejmocnější knězi a mágové zatím pečetili náš svazek tak, aby setrval opravdu navěky. Spojení světla a temnoty bylo tehdy nutné, aby ukončilo válku. Prohlížela jsem si jeho zářivou tvář, milý úsměv, topila...
Bobr útočník
Slečna Petromila sepsala pro bobříka městských legend krátký kousek, který ho potěšil, ale prý to opravdu je jen legenda a nikdo takový v jeho rodě nikdy nežil… -*- Poslechněte neuvěřitelnou, strašidelnou starodávnou pověst, legendu, co vyprávěl můj pradědeček! Jemu ji vyprávěl neznámý pán od poutníků. Na nohou měl tehdy kalhoty a v nich velkou díru. Prosakovala tam v tom místě krev. Tak to tehdy děda popisoval. V našem rodném městě prý opravdu žil bobr, co se nebál útočit na lidi. Nejenže na ně útočil zcela bezdůvodně, ale vždycky je moc škaredě pokousal. A co čert nechtěl, najednou se začala generace bobrů nějakým záhadným způsobem neskutečně rychle rozrůstat. Jenomže naproti tomu lidské populace ve městě začalo ubývat. Povolali mnoho mudrců, aby záhadu...
Den blbec
Každý to známe. Když je den blbec, lepší by bylo nevylézt z postele. Jenže to, že je to den blbec zjistíme až ve chvíli, kdy už je pozdě… Slečna Cesmína o jednom takovém dni sepsala báseň pro bobříka smíchu. Snad vás potěší, že v tom nejste sami… -*- Ráno se probouzím, budík vůbec nezvonil, nikdo mě neprobudil, přijdu pozdě, to vím. Rychle z postele vyskočím, na kuličky stoupnu, malém na zem spadnu, naštěstí vše ladně ustojím. Se snídaní se nezdržuji, rychle se obléknu, do zrcadla mrknu, jsem strašidlo, uvažuji. Autobus mi zřejmě ujel, po ulici pěšky šlapu, po dechu občas lapu, život kolem pěkně bujel. Obloha se zatáhla, déšť mě v moment promáčel, deštník se ve větru otáčel, cesta se mi protáhla. Auto pozor nedávalo, obrovskou louží projelo, bahno...
Koloběh
I panu Nebelbrachovi se podařilo velmi úspěšně proplout tajemnými dálkami, a ulovil tak dalšího bobříka. -*- Leden Hromadí se sníh.Teplo živého ohněpřináší svíce. Únor Laně žerou les.Obnažené dřevoduní jak bouře. Březen Den dlouží světlo,dunění hromu děsí.Zima zůstává. Duben Jarní přeháňkasprchuje pryšec. Kamnaprohřejí kosti. Květen První polibky.V popel přešla spálenáčarodějnice. Červen Kvete řebříček.Do nebe po něm stoupádětské výskání. Červenec Slunce zraňujekůži. Řekami proudíchladivá voda. Srpen Již chladná rána,však přes den parna. Vejcekladou slimáci. Září Lis tlačí z vínašťávu. Dítě odcházíz pole do školy. Říjen Jeleni troubí.Češi na síti slavívznik svého státu. Listopad Havrani v městěhodují. Krákorajís nimi i kafky. Prosinec...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
