Rok v haiku
Bobříka tajemných dálek v třetím kole ulovila slečna Cesmína Hardy. -*- Leden Vítám nový rok vykročit pravou nohou na zem padá sníh. Únor Láska má svátek na zamrzlém rybníku daruj polibek. Březen První květ najdu sněženka zdraví jaro pod vrstvou sněhu. Duben Příroda žije pomlázka dodá mládí zazpívá ptáček. Květen Rozkvetlá třešeň milence přilákala čas patří lásce. Červen Děti si hrají nemyslí už na školu zavřou oči a sní. Červenec Víla zatančí na prosluněné louce květ má na dlani. Srpen Stoupá teplota slunce trávu vysuší úroda zraje. Září Slunce střídá déšť babí léto má sílu ptáček odlétá. Říjen Barevné listy ve větru poletují dýně se chechtá. Listopad Mlhy halí kraj děti vypouští draky stmívá se brzy. Prosinec Svařák zavoní svíčky ozáří stromek svět má...
Cizinec
Anonymní účastník v druhém kole ulovil bobříka sta chvil a to rovnou ve formě double drabble. -*- Prudký vítr mi bičuje tváře a sněhové vločky se snášejí z nebe tak prudce, že nevidím ani na krok. Promrzlé ruce mám zastrčené do kapes a kolem krku pevně uvázanou šálu, je to však k ničemu. Zimy zde bývají obzvláště kruté, říkali mi místní, když jsem se sem před několika týdny přistěhoval a v zájmu dobrých sousedských vztahů se vydal navštívit nejbližší statky. Tváře jim zdobily široké, nepříliš upřímné úsměvy, a v očích se jim zvláštně lesklo. Nedělal jsem si z toho velkou hlavu. Byl jsem pro ně jen hloupý měšťák, kterému se zachtělo utéci ze shonu velkoměsta a začít poustevničit. Nepatřil jsem mezi ně, pohlíželi na mě jako na cizince, v horším případě na...
O lásce a dračím vejci
V třetím kole lovu uspěla slečna Beteramis Athenodoros s krásnou pohádkou. Bobřík spánku po ni usnul raz dva. A snad se bude líbit i vám. -*- Bylo, nebylo, v horách za mořem daleko odsud stála vesnička, která byla jako každá jiná. V té vesničce se všichni lidi měli rádi a navzájem si pomáhali. Kouzelníci pomáhali lidem bez daru magie s léčením všemožných nemocí, se sklízením obilí, s opravami domů. Nekouzlící lidé jim na oplátku pomáhali s hlídáním nezbedných dětí, s pasením dobytka, pečením dobrého jídla. Nikdo se v té vesničce nikdy nehádal a nezáviděl a všichni se měli dobře. Až se jednoho dne do vesnice přitoulala podivná babice. Šaty měla odrané, tvář špinavou, pohled temný a nevyzpytatelný. Nejhorší ale bylo její srdce – skrz na skrz prolezlé zlou...
Podzimní víla
Druhé kolo ulovených bobříků otvírá slečna Cesmína Hardy spolu s bobříkem veršů. -*- U staré vrby víla tančí, sukýnku má z barevného listí, její smích přináší lidem štěstí, všechno jednou skončí. Příroda se ke spánku uloží, ranní mlhy kraj zahalí, keře se do listí zabalí, podzimní rituály se slouží. Víla kaštan sebere, v dlani ho tiše sevře, srdce životu otevře, tajemství se ven dere. Žalud do země zasadí, síla přírody meze nezná, v maličkostech ji pozná, překážky ničemu nevadí. Chlad se nad vrbou rozpíná, po větvi veverka poskakuje, přírodní cyklus se opakuje, víla pod závojem listí...
Vzpomínky na zimu
Posledním lovcem prvního kola je slečna Cesmína Hardy, která úspěšně ulovila bobříka sta chvil. -*- Za okny poletovaly sněhové vločky a krajina se halila do bílého hávu. Kluci se navzájem koulovali narychlo dělanými sněhovými koulemi a děvčata zkoušela bruslit na zamrzlém rybníku. Všechny se toužily stát slavnými krasobruslařkami, ale zatím se stěží udržela na nohou. Pes běhal okolo a chtěl si hrát, ale děti se radovaly z čerstvě napadaného sněhu. K večeru se přesunuly na kopec a sjížděly jej, jak se jen dalo. Někdo měl sáňky, jiný zkoušel tatínkovu lopatu a někteří chlapci jezdili na kabátech. Všechny děti byly mokré, ale šťastné. Pak už běžely domů. Ano, přesně takové vzpomínky mám na zimu z...
Sněhuláci šťastní i vyděšení
I slečna Klotylda Malíková se dala do lovu bobříka sta chvil. -*- „No tak, Eli, pojď už domů,“ ozval se krajinou hlas. „Nesmíš zůstat venku, když padne tma!“ Vždyť už skoro jdu, chtělo se jí zavolat, neřekla ale nic. Příliš se zaměstnávala úpravou úsměvu na tváři svého nového sněhuláka. Nebylo to tak dlouho, kdy se nedaleko objevil sněhulák se strašně vyděšeným výrazem. Eli netušila, kdo ho postavil nebo proč mu dal takový výraz, navíc maminka vůbec nechtěla, aby k němu chodila blíž. Tak se Eli alespoň rozhodla, že ona bude své sněhuláky stavět patřičně šťastné a spokojené. Proto si teď dávala s doladěním úsměvu tak záležet. Jak už to bývá, když se někdo opravdu zabere do svého úkolu, snadno přestane sledovat svět okolo. Bohužel i tehdy, když je v tom světě tma...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
