Cizinec

Anonymní účastník v druhém kole ulovil bobříka sta chvil a to rovnou ve formě double drabble. 

-*-

Prudký vítr mi bičuje tváře a sněhové vločky se snášejí z nebe tak prudce, že nevidím ani na krok. Promrzlé ruce mám zastrčené do kapes a kolem krku pevně uvázanou šálu, je to však k ničemu.

Zimy zde bývají obzvláště kruté, říkali mi místní, když jsem se sem před několika týdny přistěhoval a v zájmu dobrých sousedských vztahů se vydal navštívit nejbližší statky. Tváře jim zdobily široké, nepříliš upřímné úsměvy, a v očích se jim zvláštně lesklo.

Nedělal jsem si z toho velkou hlavu. Byl jsem pro ně jen hloupý měšťák, kterému se zachtělo utéci ze shonu velkoměsta a začít poustevničit. Nepatřil jsem mezi ně, pohlíželi na mě jako na cizince, v horším případě na vetřelce, a jednou jsem dokonce zaslechl, jak se v hospodě sázejí, že to u nich nevydržím do konce ledna.

Uslyším tiché křupnutí. Vytržen z myšlenek se podívám pod nohy a spatřím, že jsem šlápl na lebku nějakého malého zvířete, snad kuny či lasičky. Sešel jsem z cesty a ocitl se daleko mimo dohled stavení.

V tu chvíli se mě zmocní nepříjemný pocit, jako by mě někdo pozoroval.

Ohlédnu se, avšak nikoho nevidím.

Pouze sněhovými závějemi, podél mých vlastních šlépějí, se vine druhá cestička cizích stop.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *