Cizinec

Anonymní účastník v druhém kole ulovil bobříka sta chvil a to rovnou ve formě double drabble. 

-*-

Prudký vítr mi bičuje tváře a sněhové vločky se snášejí z nebe tak prudce, že nevidím ani na krok. Promrzlé ruce mám zastrčené do kapes a kolem krku pevně uvázanou šálu, je to však k ničemu.

Zimy zde bývají obzvláště kruté, říkali mi místní, když jsem se sem před několika týdny přistěhoval a v zájmu dobrých sousedských vztahů se vydal navštívit nejbližší statky. Tváře jim zdobily široké, nepříliš upřímné úsměvy, a v očích se jim zvláštně lesklo.

Nedělal jsem si z toho velkou hlavu. Byl jsem pro ně jen hloupý měšťák, kterému se zachtělo utéci ze shonu velkoměsta a začít poustevničit. Nepatřil jsem mezi ně, pohlíželi na mě jako na cizince, v horším případě na vetřelce, a jednou jsem dokonce zaslechl, jak se v hospodě sázejí, že to u nich nevydržím do konce ledna.

Uslyším tiché křupnutí. Vytržen z myšlenek se podívám pod nohy a spatřím, že jsem šlápl na lebku nějakého malého zvířete, snad kuny či lasičky. Sešel jsem z cesty a ocitl se daleko mimo dohled stavení.

V tu chvíli se mě zmocní nepříjemný pocit, jako by mě někdo pozoroval.

Ohlédnu se, avšak nikoho nevidím.

Pouze sněhovými závějemi, podél mých vlastních šlépějí, se vine druhá cestička cizích stop.